Bývalý mocný komunistický politik Karel Hoffmann včera nastoupil do vězení. Dostal čtyři roky za to, že jako ředitel ústřední správy spojů nechal při srpnové okupaci v roce 1968 vypnout rozhlas. Jeho potrestání odstartovalo vášnivé diskuse. Úvahami o tom, že mu udělí milost, se do nich zapojil i prezident Klaus.
Václav Klaus naznačil, že považuje za neadekvátní, aby byl v souvislosti se srpnovou okupací uvězněn po šestatřiceti letech někdo za to, že porušil telekomunikační zákon. Navíc zvažuje Hoffmannův věk a zdravotní stav, tedy standardní předpoklady pro udělení milosti. Osmdesátiletý Hoffmann se stal nejstarším českým vězněm.
Značná část veřejnosti ovšem Hoffmannův trest vítá. Vnímá ho spíše jako obnovený začátek soudů s komunistickými pohlaváry, než jako tečku za nimi. Jako satisfakci. Jako průchod spravedlnosti. Jako signál, že tahle společnost si konečně uvědomuje, že s bolševikem se musí tvrdě zatočit, protože jinak ji znovu ovládne. V této souvislosti doporučuje řada diskutujících na chatech, aby Hoffmanna až do vězení, nikoliv pouze k bráně, doprovodili jeho příznivci z KSČM, kteří mu cestou zpívali Internacionálu.
Původně byl Hoffmann obviněn z vlastizrady a hrozil mu doživotní trest. Totéž se týkalo například Jakeše, Lenárta nebo Sojáka. Soud se táhl léta, nakonec vždy soudci konstatovali, že chybějí důkazy. Pro mnohé to znamenalo jediné: soudy nemají vůli odsoudit zločiny komunismu. Nejsme schopni se vyrovnat s minulostí. Jsme tradičně zbabělí, neochotní udělat cokoliv razantního, prolezlí strukturami minulého režimu a že tomu říkáme „samet“, na věci nic nemění. Je to vše spíš politika, než spravedlnost.
Hoffmann sice také vyvázl z obvinění z velezrady, ale měl smůlu v tom, že byl nejenom podezřelý z přímé spolupráce na přípravě okupace, ale také řídil spoje. Dostal tedy čtyři roky. Mnozí říkají – alespoň něco! Jiní, méně zaníceně dodávají – no a co, že je starý a nemocný, soud mu něco prokázal, tak ať jde za mříže. Copak může kdokoliv v osmdesáti třeba krást a bude mít zaručenou beztrestnost?
Je to určitě složitý, zajímavý, nejednoznačný problém.Určitě přesahuje nějaké jednoduché přiřazení paragrafů jednoduše pojmenovatelnému trestnému činu. Spojuje se tu pojetí spravedlnosti, morálky, historie i politika. A diskuse bude nepochybně pokračovat bez ohledu na Hoffmannův osud, což je dobře.
Můj názor je takový: Obecně mám pochybnosti o tom, že je civilizované, aby starci byli zavíráni do vězení. I kdyby šlo o vlastizradu. Trest podle mě není pomstou ani satisfakcí. Je ochranou společnosti a výstrahou a k tomu v takovém případě dostačuje proces a rozsudek. Nemám pocit, že bychom měli mít lepší dojem ze svého temperamentu, kdybychom bolševiky věšeli, či stříleli, jako to třeba udělali s Cauceskem v Rumunsku. A pokud opravdu soud na Hoffmanna nemá nic jiného než porušení pravomocí veřejného činitele se sazbou na čtyři roky, pak už vůbec nemohu sdílet pocit „alespoň něco, alespoň někdo.“ Myslím, že prezidentská milost je v tomto případě zcela na místě.
