/ připsáno mému ctěnému kritiku a odpůrci tuleňů JXD / Tentokrát je pro mě volba největšího politického oblíbence minulého týdne jasná – je to Tony Blair. (A to ani nepřipočítávám tragickou aféru kolem smrti Davida Kellyho, v níž je předčasné přijímat nějaké závěry. Alespoň ohledně osobní role Tonyho Blaira.) Blaira kritizují už i jeho stoupenci a příznivci za to, že uváděl smyšlené důvody pro útok na Irák.
/ připsáno mému ctěnému kritiku a odpůrci tuleňů JXD /
Tentokrát je pro mě volba největšího politického oblíbence minulého týdne jasná – je to Tony Blair. (A to ani nepřipočítávám tragickou aféru kolem smrti Davida Kellyho, v níž je předčasné přijímat nějaké závěry. Alespoň ohledně osobní role Tonyho Blaira.) Blaira kritizují už i jeho stoupenci a příznivci za to, že uváděl smyšlené důvody pro útok na Irák. Snad ještě smyšlenější než jaké uváděl Bush. Tony Blair se ale vzchopil. Prohlásil – jestli Irák zbraně hromadného ničení nemá, dějiny nám odpustí. A dodal – slíbili jsme Iráku demokratický režim a my to splníme. Ty výroky stojí za interpretaci. Tady jsou možnosti.
1) Je možné, že Blair si je chováním dějin jistý proto, že ví, kdo je vytváří. Je to on a George Bush. ( A taky trochu Špidla. ) Pak je zřejmé, že může na odpuštění vsadit.
2) Ale je také možné, že má Blair k dějinám jiný intimní vztah. Poznal je nějak osobně a víc než tuší, co chtějí. Tady si pak zřejmě vybírá jeden ze dvou tradičních evropských konceptů. Buď Prozřetelnost, která bere na sebe podobu vyvolených. Anebo historický materialismus Karla Marxe, který měl tak dokonale zmapovat chod dějin, že by uměl předpovídat budoucí vývoj. Je tu ještě samozřejmě Evropou neustále prolínající mystické zření, které v náhlém vytržení zahlédne celek bytí. Ale to je jenom odnož obou zmíněných konceptů. Nebo naopak – tyto koncepty jsou odnoží těžké mystiky. Jisté je to, že normální evropský liberál neví, co budou dějiny dělat.
3) “Slíbili jsme Iráku demokratický režim…” Tady bych se přikláněl k interpretaci jako v bodu 1). Není totiž zcela zřejmé, kdo to slíbil. Ale vše by se projasnilo, kdyby Blair myslel sebe a Bushe. Pak není, o čem diskutovat. Chlapi drží slovo. Kdyby na sůl nebylo. Do toho nemá smysl zatahovat nějakou politiku. To je osobní věc. Pak také není problém s kritérii. Protože jinak by třeba byl. Uvažuji takto: Brežněv nám slíbil reálný socialismus a v osmašedesátém a v sedmdesátých létech pro to udělal maximum. Slib splnil. Bylo to dobře?
4) Je také možné, že Blair chytře připravuje volební kampaň. Nyní má stoupenců málo. A tvrdě útočí: hleďte, nám dějiny odpustí. A co vám? Odpuštění dějin je na naší straně. Chcete to riskovat?
5) A konečně je možné, že Blair jen tak žvaní. Je to sice vysoce inteligentní člověk s přehledem a zkušenostmi. Ale je už také hodně dlouho politikem.
