... a já se musím usmívat, ironicky i pobaveně, a rychle dodávám – s porozuměním. Barbora Špotáková, zlatá olympijská oštěpařka, se divoce mračí z obálky jistého magazínu s divošským oštěpem v napřažené paži, spoře oděná, s vlasy doježata nagelovanými, obočím důrazně domalovaným, jistěže schválně taky nadivoko přes kořen nosu. Na krku řetěz, asi kovový, ale taky divoký.
Jo, stajlista, ten těžkej život má, vymyslet tuhle absurditu. Ačkoliv zase tak strašná dřina to nemusela být ... Fotografka, jež pak kolem Báry poskakovala a cvakala a cvakala a jistě ji hecovala, to měla lehčí. Dělala, co se po ní chtělo. A co s tím má společného mé výše zmíněné porozumění, když navíc uvnitř magazínu nepadla ani zmínka o důvodech tohoto převleku za divošku?
Nevíte? Kde to žijete? Fotka sebeabsurdnější (někdy rovná se sebepitomější), mívá přece v reklamě největší ohlas a o to tady jde. Barbora Špotáková se stala hvězdou sportu a oznamuje – můžu být hvězdou reklamy. To nelze oddělit. Jede přesně podle plánu. Když jsem s ní dělal předloni rozhovor, tehdy byla překvapivě druhá na mistrovství Evropy, řekl mi její manažer, že v ní dřímá obrovský marketingový potenciál: stojí na začátku skvělé sportovní kariéry, je mladá, sympatická, nový typ hezký ženský, protože není taková ta ufňukaná křehotinka, ale holka do nepohody, skoro až drsoňka (viz sympatie k Fanánkovým Třem sestrám), čili image, co se hned tak nevymyslí. Navíc je na rozdíl od Dvořáka, Šebrleho, Doktora, Hilgertové či Valenty v reklamě neokoukaná.
Reklamní kreativci teď budou kolem Barbory houfně kroužit a vymýšlet. Věřme, že ona, inteligentní dívka, je při jejich možných pitomostech umravní. Přejme jí vydělané milióny za reklamu, protože je bude potřebovat na své závodění, na předsezónní soustředění a na péči o svůj pracovní nástroj, vlastní tělo. To totiž, marná sláva, dostane v té – věřme že zářné – sportovní kariéře zabrat až nepěkně.
