Držitel Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy roku 2003, náš Pavlík Nedvěd, žije ve velké izolaci. Po tréninku míří domů, do domu v turínské rezidenční čtvrti obehnané zdí, kde si s manželkou pouštějí kazety s českými filmy a těší se z rodinné idyly. Mezi lidi nechodí, protože na ulici by hned vznikla autogramiáda. Občas za ním přijede nějaký kamarád z jeho rodné Skalné, jenž ho pochopitelně obdivuje. Geniální hráč je tak zcela mimo realitu, proto není divu, že v tomhle osamění podléhá čas od času svému vlastnímu mudrování. Nyní odmítá hovořit s českými novináři, protože ti ho prý pošpinili v očích veřejnosti. Ach jo…
Hrál báječně na loňské mistrovství Evropy, a to až do svého zranění v semifinále s Řeky. Zranil se však zbytečně, nesmyslně šel do souboje, ale byl v zápasovém transu, stane se. Odkulhal a nedohrál. Utkání jsme pak nešťastně prohráli. Nemohl za prohru, a taky mu nikdo nic nevyčítal. Koleno ho pak dlouho zlobilo, čili chtěl hrát pouze za Juventus, jenž ho platí, reprezentaci by už k tomu nezvládl. Neřekl to ale na rovinu, různě se kolem mlžilo, nicméně nenastoupil loni v prvním důležitém zápase kvalifikace o účast na příštím mistrovství světa proti Nizozemsku. To, že jsme v něm prohráli mu ale taky nikdo nedával za vinu. Novinářům jen vadilo, že se věci nevyjasnily, že mlžil i trenér Brückner, občas rovněž velký mudrlant. Fotbalovému národu, pro nějž se fotbal hraje, se to nevysvětlilo. Chyba. Leč od té doby se Pavlík zasek‘, usoudil, že za vše mohou novináři, a proto drží bobříka mlčení; není první.
„Pavel má svůj názor, často o některých věcech přemýšlí několik dní, než se rozhodne,“ říká jeho manažer Nehoda a naznačuje, že to s ním nemívá jednoduché. „V minulosti však často přijížděl na zápasy národního mužstva úplně vyčerpaný, tvrdil, že nanejvýš odkope poločas, ale pak mu to nedalo a střídat nechtěl,“ dodává na jeho obhajobu.
Závěr je víc než jasný. Nedvěd se v italské lize dostává do formy, a pokud mu bude sloužit zdraví, nic nebrání v tom, aby v červnu, při dalším pokračování kvalifikace, v reprezentaci opět hrál. Jeho poslední úlet, stejně jako všechny minulé, mu rádi odpustíme.
