Postoj přesvědčeného antiamerikanisty je legitimní do chvíle, kdy nám nad hlavami začínají kroužit satelity islámských radikálů. Tato chvíle nastala - přesto se dál demonstruje proti americké radarové základně, která nás jediná může pomoci ochránit.
V sobotu bylo v Berouně rušno. Demonstrovali zde autonomní nacionalisté (rozuměj náckové) proti americkému radaru. Přijelo jich snad sto. Proti nim vystoupila hrstka levicových radikálů a členů organizace Antifa, která si libuje v pouličních násilnostech na neonacistech. Dohromady jich bylo sto třicet, to jest o třicet víc než nacionalistů, a policie měla co dělat, aby si oba tábory nedaly přes hubu. Byť v jedné věci se plně shodly - v odporu proti americkému radaru. Američané to prostě mají těžké zprava i zleva.
V neděli v Iránu odpálili raketu, kterou 1. zprávy označily jako „kosmickou“, pak ale přitlumily - šlo „jen“ o sondážní raketovou technologii, která se nehodí k dobývání kosmu, ale jenom ke stavbě mezikontinentálních střel. Ve stejný den pak v Otázkách Václava Moravce generál Šedivý potvrdil, že Evropa o iránském technologickém pokroku ví a počítá s ním - nejpozději v roce dva tisíce dvanáct, ale spíš deset bude mít Irán Evropu plně pod palbou. Jadernou.
V tuto chvíli přestávají být demonstrace proti americkému radaru, co má právě před iránskými raketami varovat, politickým postojem. V momentě, kdy Irán odpaluje takové rakety, jako odpálil v neděli, je odmítání radaru ztrátou pudu sebezáchovy a čirým šílenstvím.
