Psychoželvu Leesu fascinuje, jak jsou ti Evropané tupí. Dokonce i želva ví, že když někde žerou želvy (případně vybírají mýtné), tak se leze (jede) jinudy.
Na českých dálnicích začali člověci stavět kovové průlezy. Leesa, která je želvou placatou, želvou skalní, a je zvyklá v kamenných průlezech a škvírách trávit většinu života, to chápe a vítá. Být člověkama, tak si staví škvíry už dávno. A lepší. Užší.
Člověci stavbu průlezů zcela bizarně odůvodňují vybíráním jakéhosi mýta. Želva přesně neví, co to je, ale ví, že když někde žerou želvy, tak se holt leze jinudy. Tuto dovednost znají i turecké a jugoslávské želvy, proto nelze doufat, že ji nebudou znát turečtí a jugoslávští, natož pak tuzemští řidiči nově zpoplatněných kamionů, a nepojedou jinudy, než se mýto vybírá.
Želvě to nevadí, hlavně že bude dost nových škvír. Ale trochu nechápe, proč pro jejich budování člověci potřebují nějaké trapné zdůvodnění. Jakoby pěkná díra nebyla hodnotou sama o sobě!
Tak pravila želva Leesa
