Žijeme v epoše, kdy je módní spílat muslimům a chápat islám jako hlasatele mezináboženské nenávisti, netolerance a kulturní nesnášenlivosti. Když se však na problém podíváme střízlivýma očima, vidíme, že my, příslušníci judeokřesťanského civilizačního okruhu, nejsme o nic lepší. Kdo v dnešním postmoderním světě rozdmychává mezidruhovou nenávist? Přece křesťané!!!
Po přelomu tisíciletí je neudržitelná teze, že člověk je jakkoliv "nadřazen" ostatním tvorům, že je jejich pánem a vládcem. Pravda je taková, že jsme jen malou součástí veškerenstva, malým kolečkem soustrojí přírody. Přesto i v naší společnosti existují reakční, ultrakonzervativní a antihumánní myšlenkové proudy, které se stále nesmířily se skutečností, že planeta a ostatní živí tvorové tu nejsou pro nás, a hlásají mezidruhovou nenávist. Konkrétně - žraní želv.
Hlasateli nenávisti jsou křesťané. Nejdříve vyslechněme lež, kterým své nelidské počínání omlouvají: Kolem klášterů mniši do rybníků vysazovali vedle ryb i želvy bahenní (Emys orbicularis) a s tradičním křesťanským pokrytectvím je z kuchyňského hlediska počítali mezi postní jídla, stejně jako například ryby. Nesmyslnost podobné teze je zjevná, rybu s nohama a krunýřem nikdy nikdo neviděl. Přesto svůj nepořijatelný koncept křesťané hlásali celá století tak intenzivně, že v historii došlo k sežrání všech bahenních želv České republiky.
Ale jejich konzumace - nebo alespoň vyzývání k ní - historií nejsou. Podívejme se do v současnosti vydaných křesťanských spisků - například Angelus František Jeřábek, kniha "Z minoritské kuchařky"(Souvislosti 3/2003)
Želví polévka
Zabíjení želvy: Dáme ji na desku, rozžhaveným železem přitiskneme na hřbetě. Jakmile vystrčí hlavu a nohy, tak oboje usekneme. Skořápku otevřeme, želvu vyndáme. Ve vařící vodě opaříme. Otevřeme a odstraníme oči a vnitřek čistě opereme. V rozpáleném omastku osmažíme očištěné rozseknuté telecí kosti se zeleninou, bílým pepřem a bobkovým listem. Zalejeme vodou a osolíme, vaříme polévku. To čisté želví maso v ní povaříme. Dobrý pozor, aby se nerozvařilo. Jest brzy měkké. Pak je dáme na led anebo do studena ztuhnout, aby se pak dalo krájet. Vařená polévka se přecedí, odmastí bílky a mletými játry. Dáme do hrnce, přidáme do ní dušené pečárky, žampiony, krájené vařené lanýže, cayennského pepře, madeirského vína, koňáku. Dle potřeby přisolit tu krájenou želvu.
Křesťanským želvožroutům je třeba říci důsledné NE, stejně jako říkáme NE Usamovi bin Ládinovi. Želva bahenní je chráněna zákonem, navíc - zacházení s ní, ke kterému křesťané nabádají, odporuje zákonu na ochranu zvířat proti týrání. A morální hledisko? Hlásat žraní želv je v roce 2006 stejně nepřípustné jako hlásat konzumaci psů!
Proto by si křesťané měli - když už mají potřebu vracet se k vlastním tradicím - vzpomenout na pátera Koniáše a všechny výtisky oné nechutné želví kuchařky spálit na hranici jako Jana Husa. A pak jít odprosit bin Ládina.
Tak pravila želva Leesa
