Náš velký stín

Řekl bych, že nám po středě může být jedno, jestli Česko v zahraničí reprezentují bubliny se semtexem nebo Dolly Buster. Protože to určitě musí být skvělá země, když ji na fotbale reprezentují dva premiéři, jako Mirek Topolánek a Jiří Paroubek sedící v Bratislavě kolem Roberta Fica. Dokonce ani slovenský premiér, jenž nemá v politice hned tak s něčím problém, tentokrát nevěděl, na jakou stranu se přiklonit. Zvlášť když za měsíc může být vše obráceně. Považte: deset miliónů obyvatel – a dva premiéři.


Česká premiérská krize má zřejmě co do činění se stínováním, které Paroubek vyhlásil hned poté, co dopremiéroval nestínově a zjistil, že nebýt po prohraných volbách premiérem je nedemokratické. Hlupáci všichni, kdo nebrali jeho slova vážně a naivně věřili, že bude stínovat jen večer v televizi jako všichni dosavadní stínoví premiéři a ministři. Kde taky stínovat před senátními a komunálními volbami lépe než na fotbale, který vidí většina národa? Jen nevím, jak to Paroubek (pokud se do té doby znovu nestane nestínovým premiérem) udělá, až budeme hrát odvetu třeba ve Walesu, kterému nevládne jeho dobrý kamarád.
Přijít o moc je v Paroubkově exkabinetu vůbec problém. Takový exministr David Rath, který do svého resortu – na rozdíl od Vítězslava Janáka, jenž se po volbách zamkl ve svém jihočeském finském srubu, takže jsme o něm neslyšeli -, tvrdě šlapal až do posledních dnů, teď nemůže pochopit, že chce jeho nástupce zrušit některé jeho vyhlášky. Vidíte: A já mu málem věřil, když se nám všem podíval před svým jmenováním v televizi do očí (připouštím: skoro do očí) a prohlásil, že na nějakém ministrování vůbec nelpí.