Nejdřív vzkaz pro čtenářku Fabienne, která si mi v reakci na předchozí sloupek Komu fandíte na mistrovství? smutně postěžovala, že její miláčci – Holanďané – v Japonsku a Koreji nehrají: mně je to taky líto, protože zrovna tohle mužstvo je asi každému sympatické. Žádná velká země, ale hrají ...
hezky a nezáludně, fanoušci jsou mírní a tolerantní. Fabienne, máte mé sympatie...!
K věci: asi jako každý už jsem dávno rezignoval na to, že mi rozdavači letáků a tiskovin v metru dají něco informačně zajímavého. Nic od nich tedy neberu, škoda papíru. Dneska ráno jsem ale neodolal. Jakási slečna totiž rozdávala na Florenci nikoli letáčky, ale rovnou knihu. Tedy spíše brožurku. Většina lidí rozdavačku míjela bez zájmu, ale to byla chyba. Brožurku s názvem Klaus - Proč jdu znovu do toho jsem si vzal a celou následnou cestu autobusem se výtečně bavil.
Knížečka je sestavena z Klausových výroků, které jsou tematicky roztříděny. Téma odhaluje už titulek: Hrají s námi betla? Není to další Mnichov? Bránit se přistěhovalcům? atd. Pak následuje jadrně lidový „dotaz“ („Jak to tedy doopravdy myslíte s tou Evropskou unií?“), po němž už je to hlavní – Klausovo „vysvětlení“ problému, objasnění stanoviska ODS.
Nejzábavnější jsou ovšem fotografie. Dokonalý kult osobnosti, který je jako každý kult směšný. Klaus a malé děti (FUJ! – to pan profesor neví, že od dob Hitlera a Stalina se tohle nedělá!?), Klaus při sportu, Klaus a spříznění umělci, Klaus a krásné ženy, Klaus a ženy z lidu, Klaus-profesor před tabulí, Klaus a spříznění politici ze zahraničí (Kohl), Klaus a politici-protivníci ze zahraničí (Blair), Klaus a důchodci, Klaus a Lívie...
Naprosto mne ale dostala jedna fotografie ze závěru knihy. Dala by se nazvat V.K. melancholický. Zobrazuje Klause, jak jde osamoceně ulicí Úvoz poblíž Pražského hradu, je zachumlán do kabátu, za ním je mlhavý Petřín. Na jeho vrcholku se tyčí Petřínská rozhledna, která ale je... nakřivo, nestojí rovně.
Vykládám si to symbolicky: Václav Klaus je tak přitažlivou osobností, že svým magnetismem přitahuje nejen lidi, ale už i věci - především ty, kde je hodně železa. Anebo to lze objasnit i tak, že před velkým politikem se prostě svět sklání.
Ve skutečnosti je ale důvodem to, že autor fotografie byl patlal – nakřivo stojící rozhledna je ta samá fotografická hrubka jako hladina moře, která není rovná. Patlalové jsou i ve volebním štábu ODS, když tuhle pseudopoetickou a ještě k tomu špatnou fotku do publikace zařadili.
Takže nakonec má ta knížečka samozřejmě zcela opačný efekt, protože svou nabubřelostí případného váhajícího voliče asi ještě víc odradí.
