Blbá otázka. Na nemocnici jakožto léčebný ústav se netěší nikdo a na každopondělní reprízu Nemocnice na kraji města se, předpokládám, čtenáři Reflexu taky zvlášť netěší, neboť čtenáři Reflexu jsou přece mladí, moderní, dynamičtí, zajímají se o novinky a progresivní věci, nikoli o nostalgické vykopávky. Bez ironie.
Blbá otázka. Na nemocnici jakožto léčebný ústav se netěší nikdo a na každopondělní reprízu Nemocnice na kraji města se, předpokládám, čtenáři Reflexu taky zvlášť netěší, neboť čtenáři Reflexu jsou přece mladí, moderní, dynamičtí, zajímají se o novinky a progresivní věci, nikoli o nostalgické vykopávky.
Bez ironie. V pondělí se obvykle na reprízu prvních dvaceti dílů nedívám, viděl jsem to jako desetiletý (1977) a pak ještě párkrát. Těch cca 2,5 dílu, které jsem teď znovu shlédl, se mi ale zase docela líbilo. Vůbec mi nevadí pomalejší tempo, protože jen tak lze dobře vytvořit psychologii postav. Naprosto oceňuji, jak Dietl vedl příběhy jednotlivých hrdinů, jak je vzájemně proplétal, zauzlovával, přicházel s nečekanými zvraty. A je to samozřejmě perfektně zahrané, tehdy starší generace (Kopecký, Pešek, Chudík, Medřická) je tu obklopena stejně kvalitními herci z tehdy střední (Abrhám, Štěpánková, Němec, Janžurová, Kolářová, Maciuchová, Preiss...). Nicméně: je to chutná, ale už několikrát vypitá káva. V minulých týdnech běžel v tutéž dobu na ČT 2 vydařený seriál o poválečných (západo)německých kancléřích a takový díl o Willy Brandtovi mě lákal víc než Nemocnice.
Ve středu jsem se díval i na poslední díl seriálu o seriálech (Pokračování příště), který byl – logicky jako vyvrcholení – věnován právě Nemocnici. Pominu trapný fórek Oldřicha Kaisera; samozřejmě mě zajímaly záběry, kdy Sovu hrál Höger. Nejvíc mi utkvělo srovnání nejdelší scény, kdy Sova sděluje Alžbětě, že z ní bude dobrá ortopedka. Höger to zahrál divukrásně, se vší svou vrozenou galantností. I Chudík byl dobrý. Ale největší rozdíl byl v tom, jak hrála osoba, která se neměnila: Eliška Balzerová. S Högrem to nebylo hraní - cítila k němu opravdu nezměrnou úctu, respekt a taky o tom v dokumentu mluvila. Podruhé s Chudíkem hrála trochu jinak, pěkně, ale ten upřímný lesk dojetí v očích už chyběl. Ale abych Chudíkovi nekřivdil: některé scény zase vyzněly v jeho „tvrdším“ podání lépe, působil oproti vlídnějšímu Högerovi více jako primářská i lidská autorita. Divák pak díky tomu třeba i lépe chápal důvody, proč se jeho seriálový syn choval tak, jak se choval. Být synem tvrdého, zásadového a nekompromisní otce nebývá lehké.
A nakonec mě samozřejmě nalákaly ty záběry z nových dílů Nemocnice. Docela se těším. Sakra, nejsem už taky stará nostalgická vykopávka?
P.S. Když ČST uváděla Nemocnici poprvé, měl seriál sledovanost neuvěřitelných 90% populace. Kolik bude asi mít 21. díl, tedy první díl Nemocnice po dvaceti letech? Poslední, nejúspěšnější díl Četnických humoresek vidělo 2,5 milionu diváků, t.j. asi 30% populace. Normalizačních devadesáti procent Nemocnice III nedosáhne určitě, ale odhadoval bych to tak na 50%, což je číslo srovnatelné například se sledovaností přenosu uvítání hokejistů z Nagana (na Nově se asi zblázní vztekem). Jak to odhadujete vy? Zkuste si tipnout - kdo se trefí nejpřesněji, tomu pošleme z Reflexu po oznámení výsledků dárek.
