nahoru

Závidíte Rajterovi čtvrt miliardy?

TOMÁŠ FEŘTEK 22. května 2006 • 10:54

Sedlák Jan Rajter z Moravěvsi vyjednává s městem Most o tom, jestli prodá své pozemky v sousedství mexické firmy NEMAK za zhruba čtvrt miliardy, které městu na tento účel dala vláda. Podmínkou je, že Rajter stáhne všechna svá podání a soudní žaloby, kterými se snažil zabránit stavbě a dalšímu rozšíření závodu. Vyhrál Jan Rajter, nebo prohrál? A patří mu ty peníze právem?


Dvě stě šedesát miliónů korun za devadesát hektarů pozemků, to je slušná cena, ale není o nic vyšší, než za jakou se vykupovaly pozemky v jiných průmyslových zónách. Na druhou stranu je zjevné, že tak velké peníze mu vláda dala proto, že většinu z více než dvou set žalob a podání, které během let podal Ekologický právní servis (EPS), právní zástupce Jana Rajtera, by soud nemohl rozhodnout ve prospěch státních úřadů. Kdyby si Rajter nevzal „neziskového advokáta“ a stát nežaloval, nedostal by buď nic, nebo jen zlomek této částky. Jenže karta se obrátila, stát prohrával jeden proces za druhým, a tak premiér zvolil ústupovou (a levnější) cestu. Než absolvovat arbitráž se zahraniční firmou o zmaření investice, je rozumnější zaplatit a nesoudit se. Ani s Rajterem, ani s Nemakem.
Je to mimořádně důležitý a zajímavý případ. Stát se totiž po léta k Rajterovi choval nemravně a ostudně (podrobnější popis případu najdete zde (http://www.reflex.cz/Clanek14487.html) a zde (http://www.reflex.cz/Clanek20676.html). Bývalý premiér Zeman ho veřejně označil za fundamentalistu a brzdu pokroku, soudy ho protiprávně odmítaly uznat za účastníka řízení, byť jeho pole sousedila se stavbou fabriky na hliníkové hlavy motorů, státní orgány a jednotliví ministři vlády se snažili protlačit novou průmyslovou zónu za každou cenu, i když porušovali zákon a prokazatelně se snažili protistranu zastrašit. Jestliže se nakonec na stranu Rajtera a EPS postavil ombudsman a vyšší soudní instance, lze to považovat za optimistické vítězství práva a konstatovat, že Rajterovi ty peníze rozhodně patří právem.
On sám z nich ale kupodivu žádnou radost nemá a dosud se ani nerozhodnul, jestli je přijme. A Pavel Franc z Ekologického právního servisu, což je nezisková organizace, která Rajterovi zastupovala celá ta léta zdarma, rovnou říká, že on by byl radši, kdyby soudní spor pokračoval a ukázalo se, kdy a jakým způsobem k porušování práva došlo. Byl by to poučný precedent, který by mohl politiky a státní úřady odnaučit hulvátskému chování vůči zdánlivě bezmocným občanům.
Rodina Rajterových není v lehké situaci. Pokud peníze vezmou, odsoudí je veřejnost, že za jejich nesmiřitelným postojem k fabrice nebyla ve skutečnosti touha hospodařit, ale snaha vytřískat ze sporu co nejvíc peněz.
Ale pokud peníze odmítnou a budou v právním sporu, který ohrožuje samu existenci továrny, pokračovat, velmi pravděpodobně se jim dostane nálepky zelených fundamentalistů, kteří se dohodnout nechtějí a libují si v nekonečném sudičství.

TOMÁŠ FEŘTEK