To, co se odehrálo za poslední měsíce okolo přijímacích zkoušek na střední školy, je typickým příkladem nekompetentnosti, hysterie a chaosu. Takže zatímco budoucí studenti právě teď vyplňují testy, stálo by za to z celé té nešťastné historky vyvodit alespoň nějaké poučení do budoucna.
Za prvé - veřejnost je natolik přesycena informacemi, že problém vnímá, až když na něj narazí. Na možné důsledky paragrafu nového školského zákona totiž upozornily první články v novinách už v listopadu loňského roku. Tehdy ale nikoho tak vzdálený problém jako přijímačky nezaujal, takže zděšení rodičů nastalo až ve chvíli, kdy přinesli do školy přihlášky na střední školu a ředitel jim řekl, že smí přijmout jen jednu.
Za druhé – vítěz mediální kampaně nemusí mít nutně pravdu. Když se problém s přijímačkami definitivně provalil, ministerstvo školství zvolilo velmi dobrou mediální taktiku a tvrdilo veřejnosti, že se vlastně nic nezměnilo a nová úprava dětem spíš pomůže. V televizní debatě působila ministryně Buzková přesvědčivěji a oponenty označila za nekvalifikované hysteriky, kteří mají zbytečné obavy o své dítě či školu. Ministerstvo v mediální kampani sice zvítězilo, ale rodiče „hlasovali nohama“. V obavě, že se na jejich děti nedostane místo na slušné škole, zavalili přihláškami ty průměrné. Ministerstvo opět reagovalo brilantně. Za chaos prý mohou novináři, kteří o věci příliš psali.
Za třetí – v politice je mnohem víc věcí otázkou náhody, než předpokládáme. Podle všeho za problémem přijímacích zkoušek vůbec nebyla zavilá snaha ministerstva zkomplikovat studentům život, ani představa, že takto budou přijímací zkoušky fungovat lépe. Nový paragraf se do zákona dostal omylem, kdo je jeho autorem se přesně neví (pravděpodobně nějaký nižší ministerský úředník) a hlasováním prošel nepovšimnut. I představitelé ministerstva jím byli upřímně překvapeni, ale v nastalé situaci jim nezbylo, než ho hájit a vymyslet k tomu vhodnou mediální strategii, protože na novelizaci už nebylo dost času. Není tedy vyloučeno, že se ze zákona vyloupnou další podobné problémy, o kterých zatím netušíme.
Poučení? Tvrdit, že bychom se měli víc zajímat o veřejně věci a rychleji reagovat, když někdo pojmenuje závažný problém, to se sice lehko řekne, ale reálné to není. Takže spíš musíme vzít jako fakt, že veřejný život a příprava zákonů jsou ve skutečnosti mnohem iracionálnější. I když za poslední týdny, kdy vládní krize připomíná trapnou maškarádu bez jakýchkoli pravidel, o tom už asi pochybuje jen málokdo.
