nahoru

Masová turistika jako zdroj prosperity? K smíchu!

TOMÁŠ FEŘTEK 20. prosince 2004 • 00:02

Vlastně mě překvapuje, jak obecně veřejnost sdílí představu, že masová turistika je ekonomickou spásou této země od státního rozpočtu po poslední obec, které se podaří nalákat lyžaře, cyklisty, turisty... Samozřejmě, že turisté opravdu přinášejí peníze do státního rozpočtu, ale za cenu totálního vytěžení a devastace „zdrojů“. Nevěříte a připadá vám to přepjaté? Mám jeden hezký příklad.

Vlastně mě překvapuje, jak obecně veřejnost sdílí představu, že masová turistika je ekonomickou spásou této země od státního rozpočtu po poslední obec, které se podaří nalákat lyžaře, cyklisty, turisty... Samozřejmě, že turisté opravdu přinášejí peníze do státního rozpočtu, ale za cenu totálního vytěžení a devastace „zdrojů“. Nevěříte a připadá vám to přepjaté? Mám jeden hezký příklad.
Asi každý starosta závidí takovým turistickým střediskům, jako je Špindlerův mlýn. Dlouholetá tradice, investoři stojí před obcí v zástupu a lyžaři se sem hrnou pod tlakem. Jenže ve skutečnosti právě tohle přivedlo Špindl na pokraj kolapsu. Investoři opravdu touží postavit tu cokoli, protože vědí, že to prodají dřív, než položí první cihlu. Zvlášť oblíbené jsou teď „horské byty“. Jenže na obci je, aby pro takové byty postavila čističku a udržovala infrastrukturu, i když se tu jejich majitelé objeví jen párkrát za rok. A protože sice byt ve Špindlu vlastní, ale trvalé bydliště mají jinde, dostává obec peníze od státu jen na třináct set stále hlášených, i když buduje silnice a ostatní vybavení pro patnáct tisíc lidí. Protože naprostá většina podnikatelů sídlí jinde než tady, nedostává obec ani podíl z jejich daní.
Tohle by se snad ještě dalo vyřešit změnou daňových zákonů, ale turistika likviduje obec i jiným způsobem. Ve Špindlu se opravdu točí velké peníze, ale místní z nich mnoho nemají. Nemovitosti jsou tu tak drahé, že skoro všichni místní bydlí v panelácích na nedalekém sídlišti Bedřichov. Ve městě, které je závislé na turistech, kteří jezdí především v zimní sezóně a jakž takž i v létě, je obtížné udržet normální obchody. Mezisezóny jsou dlouhé. Tak mizí jeden obchod za druhým a nahrazují je pizzerie a restaurace, kam místní rozhodně chodit na oběd nemohou. Protože zároveň svůj panelákový byt ve Špindlerově mlýně prodají za částku, za níž si v nedalekém Vrchlabí pořídí dům, stále častěji odcházejí. Takže obchody dál chřadnou a s nimi i škola, které chybí několik desítek dětí. A tak dál. Místní odhadují, že za pár let se Špindl stane opravdu jen rekreační zónou přecpanou baráky, obklopenou lacinými ubytovnami pro obslužný personál.
Že jde o extrémní případ? Ano, v tom smyslu, že ve Špindlerově mlýně jsou ekonomické zákonitosti spojené s masovou turistikou mnohem viditelnější než jinde. Ale cosi podobného najdete v Karlštejně, Telči, centru Prahy, Českém Krumlově a většině horských středisek. Turistickou umělost s cetkami a křišťálem, která vytlačila normální život na periferii, a to ještě v tom lepším případě. Že to neprospívá obcím, především těm menším, je zřejmé. Jen by mě zajímalo, jak dlouho to vydrží turisté, než jim dojde, že vlastně jezdí do vytěženého dolu, kde už se jímavá atmosféra, na kterou je lákali, dávno nevyskytuje. V tom jsem vcelku optimista. Odolnost moderního turisty, který se nechá odírat a trpělivě kluše za průvodcem, případně stojí ve frontě vlek a kupuje si pivo za šedesát je opravdu mimořádná.

TOMÁŠ FEŘTEK