Tohle téma je už postarší, ale vyprovokoval mě páteční pořad Radiožurnálu, v němž moderátor ironizoval samotný nápad založit ženskou stranu a zavolalo snad dvacet posluchačů, až na dvě tři výjimky muži, a všem připadala ženská strana jako nesmysl. Vidím to přesně opačně. Přijde mi to jako vynikající nápad, jediná možnost, jak ukončit vlekoucí se debaty o tom, co vlastně ženy chtějí, jestli je ženská politika jiná a jestli by ženy řídily společnost jinak a lépe. Cením si toho, že se to někdo rozhodl vyzkoušet v praxi.
Co se může stát tak hrozného? Pokud Strana žen opravdu půjde do voleb, buď se ukáže, že ženy korporativně opravdu vidí politiku jinak. To by pak strana měla šanci na víc než polovinu voličských (ženských) hlasů. Nebo se ukáže, že „ženská politika“ je intelektuální chiméra feministek, kterých tu není ani potřebných pět procent. Nebo to bude něco mezi tím a ženy budou mít praktickou možnost předvést, jestli jejich témata, způsoby řešení a nazírání na politiku opravdu jsou jiné. Co proti tomu kdo může mít? Pořád lepší v Parlamentu Strana žen, než dvacet procent komunistů.
Jediné, co mě mrzí, je, že ještě neexistují pohlavní kvóty a povinné genderově vyrovnané kandidátky. Přijde mi zábavná představa, jak političky obvolávají pro ně přijatelné kandidáty a lákají je ke vstupu do strany, protože potřebují na kandidátku povinné muže do počtu. A oni se vymlouvají, že se jim do takovéhle měkké ženské politiky plné dojmologií nechce, že musí finančně zabezpečovat rodinu a na podobné pitomosti nemají čas. To by mě bavilo.
Samozřejmě, přiznávám, že ni já mám o kvótách a ženské straně pochybnosti, ale naprosto vážně myslím, že není lepší způsob, jak se s těmi pochybnostmi vyrovnat, než vyzkoušet ženskou politiku v praxi.
