Drobná pikantnost ze zákulisí novinářské práce. S kolegou Doležalem jsme se minulý týden potkali v kanceláři jedné nejmenované ekologické organizace (Arnika), která se kromě jiného zabývá toxickým znečišťováním životního prostředí. Já tam šel dělat rozhovor o informační databázi, které se říká Integrovaný registr znečišťování ...
Drobná pikantnost ze zákulisí novinářské práce. S kolegou Doležalem jsme se minulý týden potkali v kanceláři jedné nejmenované ekologické organizace (Arnika), která se kromě jiného zabývá toxickým znečišťováním životního prostředí. Já tam šel dělat rozhovor o informační databázi, které se říká Integrovaný registr znečišťování, což, předpokládám, není problém, který by veřejnost vnímala jako zvlášť zajímavý a aktuální. Kolega Doležal hodlal blíže prozkoumat onoho toxického kohouta, kterého aktivisté ulovili nedaleko spalovny v Lysé nad Labem, aby z něj pak v televizi a novinách udělali mediální hvězdu. Stručně řečeno – onen registr, kam musí firmy hlásit kolik a jakých toxických látek používají při výrobě a kolik jich uniká do prostředí, je velmi užitečná věc a slouží Arnice ke cti, že se snaží přispět k tomu, aby u nás byl co nejdřív zaveden. Proto, o něm chceme napsat, i když s tím žádnou velkou slávu neuděláme. Naopak, mediální kohout je historka spíš trapná. Byl odchycen asi kilometr od Spalovny a statistická pravděpodobnost, že by se dalo dovozovat, že jeho jedovatost nějak souvisí s likvidovanými odpady, je podle odborných konzultací blízká nule. Což kolegu Doležala potěšilo a rozhodl se sdělit tuto skutečnost veřejnosti se vší mediální parádou včetně tiskové konference. Dokonce si za tím účelem vymyslel nový, docela trefný termín. Ekohororisté – tedy ti, kteří straší veřejnost ekologickými katastrofami. O tomhle píšeme proto, že takhle manipulovat veřejností taky není moc slušné.
V Reflexu vyjdou ty články oba. Je docela pochopitelné, že ten druhý vzbudí víc pozornosti, už jen proto, že negativní informace nám všem připadají zábavnější a lépe si je pamatujeme. A já tenhle sloupek píšu především proto, abych naznačil, že realita je přece jen poněkud složitější, paradoxnější a méně jednoznačná, než jak se nám občas zdá při sledování televizních zpráv.
