Obliba kokainu souvisí se zvyšující se životní úrovní střední třídy, říká terapeut Aleš Kuda (47). S Amerikou se prý ještě srovnávat nemůžeme. Za velké zdravotní riziko také považuje zneužívání léků u střední generace.
Podle posledních statistik policejní Národní protidrogové centrály (NPC) každý čtvrtý mladý člověk ve věku 15–34 let užil za poslední rok kokain. Věříte tomu?
Tuhle statistiku neznám. Ve svém hodnocení hodně vycházím z osobní zkušenosti terapeuta. Tvrdím, že v oficiálních číslech se skutečné počty uživatelů kokainu moc neodrážejí. Důvodem je, že když přijdete do nějakého státního zařízení a řeknete, že máte problém s kokainem, oni to většinou nahlásí. Ne snad přímo vás, ale že jste klient X, který požádal o pomoc, protože je závislý na kokainu. To mnoho lidí odrazuje a jdou spíše do soukromého sektoru, kde už není povinnost cokoliv hlásit. Jak tohle chcete statisticky podchytit?
Co je na kokainu tak populární, že začíná konkurovat alkoholu a marihuaně?
Kokain je na rozdíl od nich takové koncentrované štěstí. Hodně souvisí s naší dobou, kdy jsme pod obrovským tlakem, abychom byli šťastní. Vidíte to zejména v reklamách. Všude jsou lidi skvělí, výkonní a vůbec úžasní. Vytrácí se normální spokojenost. Žijeme také ve světě, kde na nás působí moc podnětů, a tak jsme otupělí a schopní vnímat jen nadprahové zážitky. A ten práh se stále posouvá. Kokain je nejmenší možná zkratka ke štěstí. To je hlavní zdroj jeho popularity.
Mají na atmosféru „povinného“ štěstí vliv i sociální sítě, kde lidé často nadhodnocují svůj sociální status?
Ano, i tyhle obrazy křečovitého štěstí mají svůj vliv. V dnešní době být nespokojený je vnímáno jako patologie. Je mi dobře, tak mi musí být ještě líp. To, že je dnes hezký den, už nikomu nestačí. Klientům závislým na drogách říkám, že neexistují zkratky. To, že si dám kokain nebo se opiju, znamená, že si půjčuji energii z následujícího dne a vytvářím tak jen iluzi skutečného života.
Proč?
Odmala jsme vedeni k tomu, že nemusíme zažívat nějaké obtíže a že na všechno je nějaký lék. Vybavte si televizní reklamu na voltareny nebo coldrexy. Lidé se jimi při viróze nacpou a myslí si, že jim už nic není. Tělo vám však něco sděluje: třeba, že bych si měl na chvíli odpočinout. Jenže lidé stále jedou na výkon, až jim dojdou síly. Místo abychom se zamysleli, proč nám došly síly, sáhneme o víkendu například po alkoholu nebo po kokainu. Měl jsem klienty, manažery, kteří od pondělí do pátku jeli jako fretky a už se těšili na pátek ve tři, kdy si koupili flašku a víkend pak prožili v alkoholovém oparu. Podobné to bylo s kokainem. Pak si dali v práci a nakonec zjistili, že bez toho nejsou schopni fungovat.
Jak rychle vzniká závislost na kokainu? Už po prvním užití?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
