Vít Jedlička: Klaus nás do EU zatáhnout nemusel | Reflex.cz
nahoru

Jedlička z Liberlandu: Klaus nás do EU zatáhnout nemusel, eurodotace nám způsobily nevyčíslitelné škody

Miroslav Cvrček23. května 2019 • 14:00
Jedlička z Liberlandu: Klaus nás do EU zatáhnout nemusel, eurodotace nám způsobily nevyčíslitelné škody
foto: Nguyen Phuong Thao

Byl mezi zakladateli Strany svobodných občanů v roce 2009, do Evropského parlamentu za ni kandidoval už v roce 2014. O rok později vyhlásil na sporném území mezi Srbskem a Chorvatskem Svobodnou republiku Liberland a prohlásil se za jejího prezidenta. Dnes opět kandiduje do Europarlamentu a navzdory pověsti Svobodných coby „klausovců“ bývalého prezidenta tvrdě kritizuje.

Nedávno jste poměrně ostře kritizoval prezidenta Klause kvůli Evropské unii. Proč?

Václav Klaus nejdříve Českou republiku v roce 1996 do Evropské unie přihlásil a následně také v roce 2003 slavnostně podepsal přístupovou smlouvu. V dalším kole v roce 2009 svým podpisem definitivně ratifikoval Lisabonskou smlouvu. Ta přenesla masívní část naší suverenity do aparátu Evropské unie.

Nechcete ale tvrdit, že Klaus je příznivec EU...

Systematicky celý život tvrdí, že k Evropské unii neexistovala alternativa. Nedávno to znovu prohlásil v České televizi.

A byla tu tehdy pro nás alternativa?

Sám Klaus v knize Evropská integrace bez iluzí přiznává, že ho Švýcarsko lákalo do EFTA (Evropské sdružení volného obchodu). Když jsem se ho na to před lety ptal, řekl mi, že není zase tak hrdinný snílek, aby se vydal cestou pojetí podílení na obecném evropském vývoji spojením se Švýcarskem. Evidentně preferuje potřebu podílet se na obecném evropském vývoji před zájmy občanů České republiky.

EFTA tvoří Švýcarsko, Norsko, Lichtenštejnsko a Island. Opravdu vám to nepřipadá jako naivní spojení pro Česko v té době?

Představa, že by Švýcaři, kteří nám spolupráci v rámci EFTA nabídli, byli naivními snílky, je podle mě scestná. Myslím, že za jejich diplomatickou misí byl reálný zájem chránit Českou republiku před prokletím Evropské unie, do níž nás Václav Klaus zavedl. Velmi mě trápí, že Klaus v devadesátých letech nabídku Švýcarů záměrně nedal ke společenské diskusi. Česká republika stála před ohromnou příležitostí, jak se postavit po bok jednoho z nejsvobodnějších a nejbohatších států na světě. ČR by si jednoduše mohla vyjednat přistoupení ke všem dohodám o volném obchodu, které měla EFTA, protože na rozdíl od těch, jež uzavírá EU, obchod skutečně liberalizují, neharmonizují. Mohli jsme využít švýcarských zkušeností z nastavení právního a politického systému, a přitom postupně odstraňovat obchodní překážky s EU. A to dlouho před rokem 2004, kdy jsme do Unie vstoupili.

Co myslíte tím prokletím Evropské unie?

My jsme se nechali opít rohlíkem a omámeni prvními dotacemi jsme se vydali na historické scestí stále hlubší evropské integrace. Argumentuje se, že členství v EU pro nás je výhodné, neboť Česko dostalo mnohem víc peněz, než odvedlo. Jenže dostupná čísla Evropské komise z roku 2004 tvrdí, že náklady evropských regulací dosahují čtyř procent HDP. To by znamenalo, že tento rok nás členství na regulacích EU stálo 200 miliard korun. Mám za to, že to je podstatně víc, když si uvědomíte, že jenom za kombinaci podpory obnovitelných zdrojů, biopaliv a GDPR v minulém roce zaplatil český stát, občané a firmy zbytečných 80 miliard korun. Nicméně pokud bychom počítali jenom se čtyřmi procenty HDP, tak nás členství v EU stálo 2456 miliard korun. Navíc jsme z peněz daňových poplatníků za dobu našeho členství museli poslat 565 miliard korun do rozpočtu EU, z čehož nám na cyklostezky a Čapí hnízda poslali zpátky 1306 miliard. V minusu jsme tedy jenom na regulacích po odečtení dotací 1715 miliard korun. To je víc, než je aktuální státní dluh.

Jenže i země EFTA přebírají spousty regulace, aby se dostaly na trh Evropské unie. Navíc regulace vytvářejí i jednotlivé státy, nemůžete přece započítat celou částku.

Záleží, jakým způsobem bychom přesně vystoupili. V případě, že bychom šli norskou cestou a ponechali si členství v Evropském hospodářském prostoru, tak bychom se mohli naráz zbavit 20–60 procent regulací, a přitom svobodně obchodovat s celou EU. Členství v EHP nám navíc dává možnost jakoukoliv právní normu podle článku 102 Smlouvy o EHP vetovat. V případě, že bychom šli švýcarskou cestou, tak bychom evropské regulace mohli zrušit ještě podstatně více.

Myslíte si, že ty regulace Unie vytváří proto, aby omezila ekonomický růst?

Je to záměr. Účelem unijních regulací bylo omezit naši konkurenceschopnost, aby v Německu mohli udržet socialismus (tzv. sociální stát), který by jinak ve svobodné mezinárodní konkurenci neobstál. Chrání německé firmy před zahraniční konkurencí. Proto se němečtí socialisté snaží uvalit stejné svazující regulace i na všechny ostatní země.

Proč?

Dotace samotné způsobují nevyčíslitelné škody na hospodářství. Když dáte dotace jednomu podnikateli a druhému ne, tak jeden z nich pravděpodobně zkrachuje. Zvláště silný je příběh Petra Fryče, jemuž kvůli tomu, že nesídlil v dotovaném regionu, zkrachovala zajetá tiskařská firma. Vyčíslit tyto škody nejspíše jednoduše nelze. Média, vláda, odborníci a EU nám tvrdí, jak je pro nás členství v EU výhodné. Tasí se tím, že naše čistá pozice vůči EU je v plusu, ale úplně zapomněli započítat ohromné skryté náklady v podobě unijních regulací a byrokracie. Václav Klaus nám léta tvrdí, že EU nemá alternativu, ale evidentně nás zapomněl seznámit se švýcarskou pozvánkou do EFTA. V každém případě uvnitř Evropské unie v současné podobě se nám dohnat německou ekonomiku nikdy nepodaří.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější