Koncem června nastoupil do své funkce už šestnáctý ministr kultury samostatné České republiky Antonín Staněk (52). Za sedm měsíců stihl nevyhlásit granty, veřejně připíjet na „knihu“ bývalého letitého předsedy KSČM Miroslava Grebeníčka a prosazovat zdanění církevních restitucí. Jaké jsou skutečné názory pána, jejž veřejnost prakticky nezná?
Co říkáte tomu, že vládní koalice rozhodla o zpětném zdanění církevních restitucí?
Právní stát je postaven na tom, že zákony jsou přijímány v Poslanecké sněmovně. A co se týče zákona o zdanění státních náhrad, k němuž směřujete, je třeba říci, že je to zákon, který byl přijat v Poslanecké sněmovně, to znamená, že nyní bude následovat jeho projednání v Senátu, následně se k tomu vyjádří prezident republiky a zákon buď bude přijat, nebo nebude. A bude-li přijat, tak je to zákon…
… který bude přirozeně zpochybněn u Ústavního soudu.
To předjímáte něco, co v tuto chvíli nikdo neví. To říkáte vy.
Reakce členů Senátu je celkem jednoznačná.
Ano, ale aby k tomu došlo, musí být sepsán podnět k Ústavnímu soudu. Sociální demokracie, jejímž jsem členem, v podstatě od okamžiku, kdy se začal projednávat zákon o církevních restitucích, jej kritizovala. Vycházela ze svých odborných posudků, jež jí zpracovali její experti, kteří zejména upozorňovali na nadhodnocení ceny za metr čtvereční půdy a na nadhodnocení množství ploch, jež by měly být vráceny. Zároveň sociální demokracie – ani já osobně – nikdy nezpochybňovala právo církví na vyrovnání. Na to, aby jim majetek, o který přišly, byl vrácen. Šlo jen o to, aby křivda, jež byla spáchána, nebyla napravována křivdou jinou.
Nevadí vám, že v době třicátého výročí listopadových událostí drží vládu u moci komunistická strana?
Sociální demokracie při těch jednáních nebyla. To je podpora, již si vyjednala nejsilnější politická síla ANO, se kterým sociální demokracie vládne. Každá menšinová vláda se svým způsobem opírá o hlasy opozice. Čili pokud jde o existenci vlády, že po dlouhé době nestability, po dlouhé době vlády bez důvěry, vznikla vláda, byť menšinová, s důvěrou, myslím si, že to bylo přesně to, co si občané této země přáli. A já věřím, že menšinová koalice má dostatečnou sílu, aby vládla tak, abychom se nemuseli za naše výsledky stydět.
Jak to vlastně bylo s vaší účastí na křtu knihy expředsedy komunistické strany pana Grebeníčka, jež kritizuje vyrovnání s církvemi? Křtil jste ji, nebo „jen“ připíjel?
Zcela upřímně. Pozvánku na křest knihy, kterou vydalo Ottovo nakladatelství a jež se konala tady, v prostorách Poslanecké sněmovny, mi skutečně předal pan Grebeníček. Tady se pořádá celá řada rozličných akcí.
Pardon, přece jen jste ministr kultury a z pozice své funkce reprezentujete jisté hodnoty.
Nepopírám, že toho setkání jsem se zúčastnil. Knihu jsem však nekřtil. Že jsem tam promluvil, je pravda. Když někde jste, nepřipadá mi slušné, abych neřekl alespoň to, že vám přeji pěkné Vánoce. A řekl jsem to upřímně. S jakýmsi zpětným odrazem vám povím, že i v kontextu zdanění církevních restitucí cítím, že to nebylo zcela uvážené. Nicméně možná je to proto, že patřím ke slušným lidem, byť se to nemusí zdát, proto když dostanu pozvánku, tak ji přijmu. Pozve mě ten či onen. Prostě nevyhodnotil jsem to správně, byla to neuváženost, to mě mrzí.
Celý rozhovor si přečtěte v tištěném Reflexu, který vyšel ve čtvrtek 7. ledna.
