Měl těžký úkol přestavět národní tým a zkusit s ním postoupit na mistrovství světa. Otázka je, jestli se podařilo to první, to druhé po pondělní porážce 0:2 v Severním Irsku každopádně ne. Trenér fotbalové reprezentace Karel Jarolím ale věří, že je do budoucna na čem stavět.
Když začneme u rozhodujícího zápasu v Severním Irsku, kdy jste ještě věřil, že to otočíte?
„V průběhu druhého poločasu jsem si furt říkal, že když jsme sáhli k nějakým změnám, mohlo by to prospět. Pořád jsem doufal v kontaktní gól, který by s výsledkem ještě mohl něco udělat. Hlavně po Honzovi Klimentovi jsme chtěli rozhýbat obranu soupeře, bohužel se to ale nepodařilo.“
Neuvažoval jste o tom, že byste změny provedl už hned do druhého poločasu, ne až v jeho průběhu?
„Samozřejmě, že uvažoval, daly se udělat. Ale zase nemůžu říct, že bychom hráli špatně v poli, bohužel to ale bylo jalové ve finální fázi. Proto o pauze přišly pokyny zrychlit hru, víc kolmých přihrávek a lepší nabídka od hráčů, hnát to prostě víc do kolma. Ke změnám jsme sáhli až pak.“
Je to teď největší slabina českého týmu, ten postupný útok?
„Bohužel jo. Mrzí mě, že v rámci toho srazu nebylo dost prostoru na to se takovým činnostem pořádně věnovat, ale něco by mohli mít hráči už zažité. Bohužel to naše slabina byla.“
Mrzí vás to taky proto, že právě v těchto špatných časech by postup na šampionát mohl být jakousi náplastí?
„No samozřejmě mě to sere strašně. Možná jsem sprostý, ale sere mě to hrozně, hrozně. Kór s takovým mužstvem (Severní Irsko), který se v první řadě soustředí jenom na defenzivu. Bohužel nám dali dva góly, z čeho mohli udeřit, to jsme věděli, přesto se tak stalo. O to víc mě to sere.“
