Igor Orozovič: S nahotou a obnažeností pracuju rád. Řekl bych až naschvál
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Na divadelních prknech si Igor Orozovič (*1984) zahrál Oidipa, Claudia, Amadea, Nikolu Šuhaje, Švandu, britského premiéra Johna Majora a spoustu dalších postav. Je členem Národního divadla v Praze, účinkuje i v Divadle Kalich a Ungelt a v autorském projektu Cabaret Calembour. Kromě herectví také zpívá, hraje na piano a skládá písničky. Nedávno mu vyšla už druhá deska Sisyfá, na níž má mimo jiné duet s Martou Kubišovou.
Pokud si vzpomínám, s paní Kubišovou jste účinkoval na Letní scéně Divadla Ungelt.
V komorním muzikálu Touha jménem Einodis se střídala v roli Sidonie Nádherné s Anetou Langerovou. Já hrál Maxe Švabinského, Maxe Thuna a Rainera Mariu Rilkeho, takže jsem ji na jevišti i nosil v náručí.
Byla píseň Sysifá myšlena od začátku pro ni?
Ten text vypadá, jako by byl skoro o ní, ale nebylo to tak. Prostě jsem šel na procházku a hlavou mi probíhaly takové volné asociace.
Stará žena nese kámen… zpívá si Sisyfá…
Marta těch balvanů byla nucena odnést spoustu. Od začátku jsem si představoval, že bude napůl recitovat a napůl zpívat, občas se jen vynoří. Chtěl jsem, aby v songu byla cítit přítomnost oné dámy, ale aby zůstala zahalena tajemstvím. Aby to nebylo jenom o Martě. V textu mám spojených několik příběhů a každý si tam určitě dosadí svůj.
Ve videoklipu Holubí muž k vaší první desce jste nahý, na novém albu do půl těla…
S nahotou a obnažeností pracuju rád. Řekl bych až naschvál. Ale tady jsem měl jasnou vizi od začátku. Chtěl jsem, aby byla z fotky mimo jiné cítit antika. Doladit představu mi pomáhala úchvatná fotografka Alžběta Jungrová. Původně jsem si přál mít v náručí svoji dceru Elenku, nakonec je z ní v bookletu vidět jen ručička a nožička. Ukazovat dnes v hlavním vizuálu nahé miminko je trochu vošajstlich. A zároveň by to bylo klišé. Obří vejce mě baví.
A sochy?
Z těch mám velikou radost! Vytvořil je světový choreograf Jiří Kylián pro svůj projekt Moving Still. Objevil jsem je náhodou v kanceláři Národního divadla a dostal úplný záchvat, že je musím pro Sisyfá využít. Jsou to totiž sochy reálných Kyliánových přátel, tanečníků, a nesou v sobě neskutečnou energii a výraz.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
