Šéf české pobočky Microsoft: S AI zrušíme montovnu Česko. Nenechme si utéct tuto příležitost století

Když se v Česku spouští nový státní IT projekt, veřejnost i média reagují téměř automaticky skepsí. Reakce bývají negativní a vnímání veřejnosti je takové, že státní IT je jedna velká katastrofa. Jsme na tom s digitalizací státní správy doopravdy tak špatně, jak to vnímáme?

Začnu trochu zeširoka. My se v Microsoftu necítíme jako pouhý dodavatel státní správy, ale jako její partner. A pro mě je v tom zásadní rozdíl. Dodavatel totiž dodá technologii, předá projekt, vezme peníze a jde dál. Naše partnerství se státem je dlouhodobé a funguje v několika rovinách. Od té čistě technologické, kdy přinášíme platformu a bezpečnostní rámec, až po vzdělávání a následnou adopci. Samotné rozhodnutí, jaký projekt nebo aplikace vzniknou, už ale učiní konkrétní instituce. A pokud jde o vaši otázku: nefunkčnost nebo zaostávání digitalizace české státní správy je de facto evergreen. Pohybuji se v branži téměř pětatřicet let a nepamatuji si dobu, kdy by to bylo vnímané jinak. Takto kategorický soud je ale podle mě příliš zjednodušující a nevystihuje celou realitu. Tento negativní obraz má tři hlavní příčiny.

Jaké?

Za prvé, negativní zkušenosti a nepodařené projekty jsou v médiích i ve společnosti výrazně více vidět než ty, které se skvěle povedly. A já bych dnes mohl jmenovat řadu příkladů, jež fungují špičkově, ale píše se o nich minimálně. Takže se za ta léta vytvořila jakási negativní bublina a skepse kolem státních IT zakázek. Druhý faktor je zcela validní: česká státní správa v oblasti digitalizace by opravdu potřebovala výrazně akcelerovat. Což se ve státním aparátu velmi snadno řekne, ale extrémně ztuha provádí. A s tím, jak překotně se dnes technologie vyvíjejí – a u umělé inteligence je to vidět nejvíce –, se nůžky mezi státní správou a světem začínají strašně rychle rozevírat. A třetí věc je chronický nedostatek odborníků a lidí na druhé straně. Vy potřebujete mít parťáka i na straně státu, se kterým ten ekosystém může hovořit. Takže bych nebyl příkrý v tom, že je naše vládní garnitura k ničemu. Jen se nám v Česku zatím nepodařilo vzít digitalizaci jako hlavní nástroj, jak se dostat k celospolečenské prosperitě. A umělá inteligence se dnes nabízí jako skvělá příležitost, jak přeskočit celou jednu etapu a dostat se na vrchol.

Česko přitom otevřeně deklaruje ambici patřit mezi viditelné evropské hráče v oblasti umělé inteligence. Jdeme podle vás správným směrem?

Vidím velkou snahu České republiky být v oblasti AI viditelnou a ambiciózní zemí. Je to pro nás obrovská příležitost a zároveň prostor ukázat silné české inženýrské schopnosti. Velmi bych si ale přál, aby naše investice a strategie stavěly na těch nejlepších technologiích a inovacích, které jsou globálně dostupné. Historie nám mnohokrát ukázala, že znovu vymýšlet něco, co už existuje, samo o sobě konkurenční výhodu nepřináší. Když se podíváme na nejúspěšnější evropské země, jejich síla spočívá ve schopnosti spolupracovat s nejlepšími globálními partnery a na tomto základě vytvářet vlastní přidanou hodnotu. Právě v tom podle mě leží cesta i pro Česko.

Závod k apokalypse: AI byznys rozjel hru, kterou už nikdo nedokáže uřídit

Komentáře

Zmiňoval jste projekty, jež se povedly. Můžete uvést nějaký konkrétní příklad z české státní správy, který vám dává smysl?

Byli jsme de facto první na světě, kteří uspořádali velký AI digitální hackathon přímo se státní správou. Dali jsme na jedno místo naše špičkové odborníky, partnery a lidi z několika ministerstev. Například ze školství nebo z ministerstva práce a sociálních věcí. Během týdne se poskládaly reálné use-casy a prototypy, na jejichž nasazení do produkce se dnes pracuje.

A ten konkrétní příklad? 

Využití umělé inteligence pro zpracování odvolání na ministerstvu práce a sociálních věcí. Když občan pošle odvolání, AI nástroj dokument předzpracuje, vyhledá relevantní souvislosti v podkladech a úředníkovi navrhne optimalizované řešení. Dalším příkladem z MPSV je VoiceBot Eva na call centru, jenž odbavuje obrovské množství dotazů. Příkladů je celá řada, ale AI má jednu specifickou vlastnost: je extrémně rychlá. Věci, na které jsme byli zvyklí, že trvají roky, se dnes dějí v řádu týdnů či měsíců. Pro státní správy po celém světě je tato rychlost až strašidelná.

Pojďme k tématu, které v IT komunitě rezonuje velmi silně. Kdykoliv se bavím s lidmi z oboru mimo Microsoft, případně s vaší konkurencí, padají slova jako monopol nebo obávaný „vendor lock-in“. Tedy stav, kdy je stát na vašich systémech tak závislý, že z nich nemůže odejít. Jak se proti tomuto nařčení obhajujete?

To je moje oblíbená otázka, protože padá velmi často a pravidelně ji vídáme v diskusích pod články. Pojďme se ale podívat na ­tvrdá data a fakta. Vezměme si oblast cloudových služeb, což je pro nás klíčová položka. Pokud dnes chcete prodávat cloudové řešení českému státu, musíte být zapsáni v takzvaném Government Cloud Katalogu. Aby vás tam zapsali, musíte projít extrémně náročným certifikačním procesem. Microsoft tímto procesem prošel jako první v ČR. A v tom katalogu jsme pak byli čtyři roky úplně sami. Nikoli proto, že by nás stát protežoval nebo chránil, ale protože Microsoft investoval obrovské úsilí našich bezpečnostních expertů, právníků a compliance týmů, kteří s certifikačním orgánem – což je NÚKIB – roky pracovali na tom, aby naše řešení splňovala ty nejpřísnější standardy. Dnes už katalog za­hrnuje další poskytovatele, takže stát má možnost volby a trh se otevřel konkurenci. Hovořit o nějakém monopolu nebo vendor lock-inu tedy skutečně nelze. A pokud jde o peníze: Ministerstvo financí nedávno dokončilo revizi ICT projektů a výdajů na čtrnácti ministerstvech. Údaje o celkovém spendingu jsou veřejně dohledatelné. Podíl Microsoftu na celkových výdajích státu za IT je v řádu jednotek procent. Jsme zkrátka jen hodně vidět a občas platíme daň za to, jak výraznou značkou jsme.

S NÚKIB jste navíc loni podepsali memorandum o spolupráci v oblasti kybernetické bezpečnosti. Co přesně to znamená? Není pro stát nebezpečné spoléhat se v bezpečnosti na jednoho globálního hráče?

Podpis memoranda byl vy­vrcholením a zformalizováním naší mnohaleté spolupráce. Bezpečnostní komunita se vyznačuje jednou zásadní věcí: je to velmi týmový sport. Na veřejnosti se málo ví, že technologické firmy, regulátoři i státy spolu v kyberprostoru extrémně úzce spolupracují. Dokonce i přímé konkurenční firmy si běžně vyměňují informace o tom, co se na té „černé straně hřiště“ odehrává. Microsoft dnes díky svým nástrojům vidí a vyhodnocuje zhruba 100 biliónů signálů denně po celém světě. V naší společnosti sedí 34 tisíc bezpečnostních inženýrů, kteří chrání produkty, infrastrukturu i zákazníky. To know-how je nepřenositelné a celosvětové. A pro instituce typu NÚKIB je klíčové mít k těmto datům přístup. Výměna informací neprobíhá na komerční bázi, neprodáváme tím žádné služby. Je to čirá spolupráce uvnitř bezpečnostní komunity. A mimochodem, když se bavíme o bezpečnosti: v Praze má Microsoft své vůbec největší inženýrské centrum v kontinentální Evropě. Sedí tu tým padesáti národností, který vyvíjí klíčovou globální komponentu pro správu identit Microsoft Entra. Součástí bezpečnosti pro celý svět se tak fakticky stává kód napsaný v Praze.

Umělá inteligence: Zachrání nás, nebo nás všechny jednou zabije? Dokument, po kterém se vám nebude dobře spát

Kultura

Jaké konkrétní hrozby a rizika dnes v kybernetickém prostoru detekujete? Vstupuje AI masívně i do světa kyberzločinu?

Určitě, AI vstoupila do této oblasti naplno. Trend vzestupu využití umělé inteligence ze strany útočníků je evidentní. My na to reagujeme stejnou zbraní. AI hraje klíčovou roli při tvorbě našich obranných produktů.

Dnes se všechno točí kolem ochrany identity. Bezpečné ověření toho, kdo do systému vstupuje, je primární linií obrany. Pokud neuchráníte identitu uživatele, nejste schopni budovat žádnou další bezpečnost. A díky AI se dnes útoky neuvěřitelně zrychlují i zpřesňují. Data z našich bezpečnostních reportů ukazují, že reakční doba se smršťuje z dnů na minuty.

Nabízí se otázka, jaká je role AI na trhu práce. Dlouho se strašilo tím, že umělá inteligence vezme lidem práci. Mnoho studií sice tvrdí, že trh práce spíše promění, ale jaká je realita v Česku?

Začnu trochu od lesa faktickým zasazením do dat. Microsoft pravidelně vydává AI Diffusion Report, který měří, jak je umělá inteligence reálně využívaná ekonomicky činnou populací v dané zemi. Neměříme počet vyvinutých modelů nebo datových center, ale to, jak AI pomáhá běžným lidem v práci. V tomto žebříčku je Česko celosvětově na 26. místě. Na první pohled super výsledek. Když ale uděláte detailní pohled na Evropu, jsme na 15. místě, a tedy fakticky na chvostu. Procento využití AI v každodenním životě je u nás někde kolem 30 procent. Jsme na tom podobně jako Německo, ale daleko za lídry ze Skandinávie, kteří jsou na více než 60 procentech. A přitom AI nepotřebuje žádné speciální podmínky, je dostupná všude. Česko je středně velká země bez velkých nerostných zdrojů. Máme dvě obrovské výhody: skvělou geografickou polohu a chytré lidi. Nemůžeme konkurenci přetlačit velikostí ekonomiky ani hrubou silou, ale lidským potenciálem ano. AI je pro nás unikátní šance, jak se posunout od nekonečně debatovaných montoven k vyšší přidané hodnotě. V privátním sektoru jsme na tom relativně dobře, ale státní správa zatím zaostává. A čas hraje zásadní roli. Každý další rok váhání bude znamenat, že rozdíl proti zemím, které zavádějí AI systematicky, poroste a jeho dohánění bude výrazně dražší.

Znáte vy osobně někoho, kdo přišel o práci přímo kvůli umělé inteligenci?

Ano, znám. A nebudu se tajit tím, že ani Microsoft sám o sobě není vůči těmto změnám imunní. Měli jsme některé rutinní činnosti, jež dnes přebírá Copilot. To je ale jenom část A celého příběhu. Část B říká, že ti lidé nepřišli o práci v Microsoftu. Naopak jsme je byli schopni přesunout do oblastí s daleko vyšší přidanou hodnotou. Místo toho, aby ručně připravovali tabulkové reporty, které dnes AI vygeneruje na základě jednoho promptu za sekundu, přešli do oddělení, jež pomáhá s adopcí AI u našich zákazníků. Byli jsme schopni lidský potenciál využít efektivněji.

Kdo ničí knihy? Umělá inteligence, nebo my sami?

Kultura

Chápete přístup některých státních úřadů nebo ministerstev, které úředníkům v interních směrnicích natvrdo zakazují AI používat?

Možná vás překvapím, ale v ­první fázi s takovým postupem souhlasím. Pomohu si přirovnáním, jež často používá náš prezident Brad Smith. V obchodě si můžete vybrat z desítek druhů mléka, ale jako spotřebitele vás zajímá především to, že je nezávadné a bezpečné. Totéž očekávají úředníci i občané od technologií používaných ve státní správě. Takže bezhlavé, neautorizované používání neprověřených AI nástrojů je špatně a představuje bezpečnostní riziko. S čím ale hluboce nesouhlasím, je, když se tyto zákazové směrnice používají jako zástěrka pro to, aby se nemuselo dělat nic. To jsou dvě odlišné věci. Řešení není AI zakázat, ale nabídnout zaměstnancům bezpečné, certifikované prostředí a naučit je s technologií pracovat.

A jak reagujete na názor, že text napsaný umělou inteligencí ztrácí hodnotu? Že ztrácíme lidský element?

To je filozofická otázka. Proměňuje se samotná podstata práce. Včera jsem se o tom bavil s kolegy vývojáři a jeden z nich použil nádhernou analogii. Říkal: „Dnes se hodně řeší takzvaný vibe coding – psaní počítačového kódu pomocí AI. Děje se přesně to, co se dělo před 250 lety u tkalcovských stavů.“ Tehdy byl tkadlec dělník, jenž ručně dělal plátno. Rutinní, málo sofistikovaná práce. Tkalce nahradily stroje. Ale v oboru zůstali lidé, kteří navrhují design, vymýšlejí nové materiály a pokročilé technologie. Totéž se děje u AI. Posouváme se o příčku výše. Pokud vám AI pomůže rešeršovat podklady k článku, neznamená to, že článek nemá hodnotu. Naopak – novinář má více času klást lepší otázky, ověřovat fakta a jít do hloubky, místo aby hodiny přepisoval nahrávku slovo od slova.

Pojďme k vašemu velkému projektu: AI Národnímu Skilling Planu. Pokud byste ho měl vysvětlit laikovi na autobusové zastávce, o co jde? A není to z vaší strany jen promyšlený marketing, jak si vychovat budoucí platící uživatele?

Já s oblibou říkám, že neobchoduji s technologiemi, ale s důvěrou. AI a cloudové služby stojí na důvěře. Co neznáte, tomu nedůvěřujete a nepoužíváte to. Před dvěma lety jsme si řekli, že musíme dostat znalosti mezi lidi. Vybrali jsme si pilíře: státní správu, malé a střední firmy, učitele a znevýhodněné skupiny obyvatel – například lidi na úřadech práce. Spolu s partnery jsme vybudovali digitální platformy a kursy. Učíme lidi základní AI dovednosti: co to umělá inteligence je, jak rozpoznat halucinace modelu, proč neposílat citlivá firemní či státní data do veřejných chatů, jak sumarizovat dokumenty. Například do projektu AI na úřad, který jsme realizovali s Digiskills, se zapojilo téměř 80 organizací. A podle zpětné vazby z 20 nejaktivnějších organizací víme, že 1840 zaměstnanců ušetřilo díky novým znalostem dohromady více než 1000 hodin týdně. Jenom na Úřadu vlády ČR 620 zaměstnanců dobrovolně dokončilo přes 49 tisíc mikrokursů. Pro učitele jsme vydali příručku 101 tipů pro využití AI ve školství. Krásným příkladem je spolupráce s Národní knihovnou. Česko má nejhustší síť knihoven v Evropě. Když tuto síť propojíte s AI vzděláváním, můžete učit lidi i v těch nejvzdálenějších regionech.

A co řeknete k té kritice? 

Projekt je kompletně nekomerční a účastníky učíme obecné principy používání AI. Samozřejmě, ukázky předvádíme na našich nástrojích – těžko po nás někdo může chtít, abychom dělali reklamu konkurenci. Ale cílem je zvýšit celkovou digitální gramotnost. Že z toho v druhém kroku profituje celý trh a národ a lidé mají o AI zájem, to je přirozený důsledek. Další fáze musí být o implementaci. Nestačí, aby několik nadšenců používalo AI individuálně. Organizace musí vědět, které procesy chce změnit, jak ochrání data, jak do změny zapojí zaměstnance a podle čeho pozná, že investice skutečně funguje. 

Máte nějaké konkrétní příklady, kde už AI v Česku takto prokazatelně pomáhá?

Skvělý případ máme ze Základní školy Hlávková v Aši. Pan ředitel tam nakoupil AI technologie, proškolil učitele a ze statistik jim vyšlo, že se administrativní zátěž pedagogů snížila o 60 procent. Místo vyplňování výkazů mají více času na děti. Představte si totéž ve zdravotnictví nebo na úřadech. Pokud díky AI dokážete odbavovat stavební povolení nebo sociální dávky v zákonných lhůtách, je to pro občany obrovský posun.

Vzpoura AI. Reálná hrozba, nebo šikovný marketing?

Analýza

V Evropě platí normy jako AI Act nebo GDPR. Nebrzdí nás tyto regulace v tom, abychom byli technologickými dravci v porovnání s USA nebo Asií?

Jak jsem říkal u toho mléka: regulace sama o sobě je prospěšná. Co škodí, je přehnaná nebo neadekvátní regulace. Všechny naše služby stavíme tak, aby byly v plném souladu s AI Actem. A mýtus o tom, že Asie nebo Amerika neregulují, už dnes neplatí. Překotný vývoj AI donutil k zavádění pravidel i asijské státy. Nenechme se v Česku vmanipulovat do pozice, že nemůžeme zrychlit, protože nám v tom brání AI Act. To je výmluva. Nástroje máme, bezpečnostní rámec máme a pravidla jsou daná. Teď už jde jen o odvahu to začít používat.

Pojďme trochu do osobní roviny. Jaká je vaše profesní i osobní noční můra v této nové éře?

Pokud jde o bezpečnost: jako jednatel ručím za firmu celým svým majetkem, takže jsem extrémně opatrný. Kdyby mi dnes přes videohovor volal deepfake Satya Nadella (generální ředitel Microsoftu; poznámka redakce) a chtěl schválit převod peněz, z kvality obrazu a hlasu bych ten podvod dnes už technicky nepoznal. Tak daleko pokročily generativní modely. Poznal bych to ale ze všech těch neexistujících signálů okolo. Kdyby mi volal šéf globálního Microsoftu, věděl bych o tom z jiných kanálů. Základní pravidlo pro každého občana i čtenáře Reflexu zní: jakýkoliv tlak na absolutní urgenci je varovný prst. Vždy si informace ověřujte druhým nezávislým kanálem. I v rodině máme dohodu, že si jakékoliv neobvyklé požadavky na peníze ověřujeme křížovým zavoláním.

A co vás děsí z pohledu budoucnosti Česka?

Hrozně by mě mrzely dvě věci. Za prvé, kdybychom si jako Česká republika nechali utéct unikátní příležitost umělé inteligence. Po dlouhé době přišla technologie, která restartuje startovací čáru. Máme chytré lidi, máme skvělou polohu, máme všechny ingredience. Je to jen o chuti do toho praštit.

A za druhé: nevěřím tomu, že díky AI budeme méně pracovat. Práce nikdy nebude méně, jen jí díky technologiím zvládneme udělat násobně více a v lepším kontextu. Kdo si myslí, že za něj AI bude dalších deset let chodit do práce a on bude ležet na pláži, ten bude překvapen.

Mluvíte o velké příležitosti, firmy ale už do AI investují. Dokážou dnes vůbec říct, co jim tato investice reálně přinesla?

Tady se podle mě dostáváme k nejdůležitější otázce současné fáze AI. Éra, kdy stačilo nakoupit licence a spočítat aktivní uživatele, končí. Dnes se musíme ptát: Který proces se změnil? Kolik času jsme ušetřili? Zlepšila se kvalita služby? Uvolnila se lidem kapacita na práci s vyšší přidanou hodnotou? AI sama o sobě návratnost nevytvoří. Firma musí být připravená změnit proces, naučit lidi pracovat jinak a od začátku vědět, jak bude výsledek měřit.