Justice by neměla být zpochybňována a ze všeho nejméně Ústavní soud, říká žalobce Foldyna
V posledních měsících vládní politici kritizují justici a především pak Ústavní soud. Ozvala se i ostrá kritika, že by kvůli předběžnému opatření o účasti prezidenta Petra Pavla neměl Ústavní soud vůbec existovat. Takové zpochybňování ale může vést k ohrožení principů právního státu, míní prezident Unie státních zástupců Tomáš Foldyna. V rozhovoru pro Reflex mluví také o tom, proč je justice dobrá, kde vidí její chyby a proč úniky ze spisu v bitcoinové kauze nevrhají dobré světlo na žalobce ani policii.
V bitcoinové kauze padla obžaloba. Dlouhodobě se ale řeší, že státní zástupkyně Petra Lastovecká byla vyloučena z týmu dohlížejícího na vyšetřování a následně na ni šéf olomouckých žalobců Radim Dragoun podal výtku. Nevrhá taková válka žalobců špatné světlo na vaši profesi?
Rozdělil bych to na několik částí. Určitě neexistuje válka státních zástupců, to musím odmítnout. Jde o to, že se v mediálním prostoru objevila poměrně citlivá kauza a rozsah informací, které se ve veřejném prostoru objevily, jsou nad rámec toho, co by se o vyšetřování mělo vědět. Ještě navíc to bylo ve fázi prověřování před tím, než vůbec bylo zahájeno trestní stíhání konkrétních osob. Je to to neštěstí, které se s touto kauzou pojí, a určitě to státnímu zastupitelství a ani policii renomé nepřidalo. I veřejnost vnímá, že by se o případu nemělo mluvit tak podrobně, navíc ve fázi, kdy obhajoba ke spoustě informacím sama přístup neměla. Je tedy zjevné, že únik informací pocházel ze strany orgánů činných v trestním řízení, nikoli ze strany obhajoby. Druhá věc je, že tato situace pak může vést k nejasnostem, kdo vlastně za co na státním zastupitelství zodpovídá. Najednou jsou tu rozhovory a poskytování informací o kauze, přičemž jediný, kdo by měl o případu informovat podle vnitřních pravidel, je dozorová státní zástupkyně Lucie Slámová, případně Radim Dragoun jakožto vrchní státní zástupce v Olomouci.
Co si myslíte o negativním postoji vládních politiků a poslanců vůči Ústavnímu soudu ve spojitosti s předběžným opatřením o účasti prezidenta Petra Pavla na summitu NATO?
Nemůžu se vyjadřovat k žádné konkrétní kauze. Ale řeknu svůj pohled, který, myslím si, sdílí většina mých kolegů: justice by neměla být zpochybňována a ze všeho nejméně Ústavní soud. Pokud veřejnost přestane věřit justici, budeme na nesprávné trajektorii, která povede ke zpochybnění a ohrožení principů právního státu. Na tom nemůže vydělat vůbec nikdo a poškodí to hlavně běžného občana České republiky. Pravidla právního státu chrání hlavně občany, neslouží soudcům ani státním zástupcům, ale lidem.
V čem je podle vás česká justice dobrá?
Česká justice je skvělá, ode mě se asi nedá jiná odpověď čekat. Ale opravdu je v rámci Evropy nadprůměrná: máme krátké lhůty, rychlé rozhodování, hodně zpracovaných věcí, jak v civilních, tak trestních případech. Postupujeme moderně, hodně používáme nástroje související s restorativní justicí. Máme relativně spoustu případů vyřízených takzvaným konsensuálním způsobem. To znamená, že se dohodneme s obhajobou a skončí to doznáním buď v přípravném řízení podmíněným zastavením, dohodou o vině a trestu, anebo třeba prohlášením viny u soudu. Takže si myslím, že rozvoj trendů moderní justice je poměrně výrazný.
Tedy už se odkloňujeme od vězení jako jediného možného trestu?
Určitě. Je evidentní akcentace náhrady škody jakožto zadostiučinění obětem trestné činnosti. Ve spoustě případů vidím, že přednost dostává uspokojení nároku poškozeného, než jak se říká, snaha zavřít pachatele, až zčerná.
Trest hodně závisí na státních zástupcích. Vidíte nakloněnost vůči užívání třeba elektronických náramků, nebo jim stále žalobci nevěří?
Návrh je náš, ale rozhodnutí je na soudu. Pokud vím, elektronický monitorovací systém už funguje. Nejde o nakloněnost vůči náramkům, i když samozřejmě dlouhé odkládání spuštění systému a následná nefunkčnost udělalo negativní reklamu tomuto druhu trestu. Ale státní zástupci ani soudci nejsou lidi, kteří by se nechali ovlivnit tím, jakou si ten systém vybudoval v posledních letech image. Jde spíše o to, že máme poměrně širokou škálu alternativních trestů. Teď se jen hledá výseč trestné činnosti a typ pachatelů, pro které bude trest domácího vězení vhodný.
Říkal jste, že je česká justice nakloněna restorativní justici. Momentální vláda se ale naopak opět přiklání spíše k represivnímu přístupu.
K tomu se těžko vyjadřuje, protože je to záležitost trestní politiky. Tedy oblasti, o níž rozhodují zákonodárci. Politici nemají zasahovat do justice, činnosti státního zastupitelství a soudů v konkrétních kauzách, ale limity trestání, tedy nastavení, co je trestné a jaký trest by měl následovat, to právě musí nastavovat politici. Do toho zase nemá zasahovat justice a říkat, jak by to mělo být. Můžeme dát odborné informace, říct, k čemu změna trestního práva povede. Ostatně vše tu už historicky bylo, někdy byly tresty přísnější, někdy nižší. Zkušenosti tedy máme. Můžeme politické moci poskytnout podporu, informace i určitý odhad, ale vždy mají zákonodárci poslední slovo.
Není ale trochu matoucí, když vlády mění ty samé zákony a tresty v tak krátkém časovém období?
Pokud dojde ke změně parametrů, které upravovala loňská novela trestního zákoníku, tak ano, bude se to jevit jako poměrně rychlá úprava. Není to standardní postup, protože se zpravidla v trestním právu nechávají změny delší dobu uzrát, aby se ukázalo, jestli prokázaly svoji životaschopnost, nebo se neosvědčily. Ale pokud vláda nebo parlament slibovaly svým voličům změnu a tu změnu chtějí prosadit, je to naprosto legitimní. Koneckonců parlament má odrážet vůli občanů. A pokud ti si přejí, aby něco, co bylo v loňském roce zmírněno, bylo zase zpřísněno, tak od toho je parlament. My se tomu přizpůsobíme, byť to není úplně standardní.
S jakými problémy se naopak justice potýká?
Myslím, že problematická témata soudy vnímají stejně jako státní zastupitelství, protože se o tom bavíme třeba i na justičním grémiu a je to velké téma: digitalizace justice. Momentálně naše systémy neodpovídají čtvrtině 21. století, měly by umožňovat třeba zapojení umělé inteligence. Jenže v této oblasti se sešlo víc problémů, které ovlivňují pořízení takových systémů. Jednak je to projektový management ve vztahu k jednotlivým systémům, problematika zadávání veřejných zakázek a samozřejmě peníze. Druhým problémem je podfinancování naší administrativy, jak soudní, tak na státním zastupitelství. Naši kolegové a kolegyně, na kterých je fungování soudů i žalobců závislé, by si zasloužili lepší odměňování. Doufám, že na to současná vláda najde rozpočtové prostředky. Zároveň kdyby byly lepší informační systémy, administrativě by to ulehčilo.
O problémech s rozpočtem v justici se mluví dlouhodobě. Jak se projevují na státním zastupitelství?
Je to stejné jako u soudů, protože žijeme ze stejného rozpočtu ministerstva spravedlnosti. Našich jedenáct organizačních složek, tedy krajská, vrchní a nejvyšší státní zastupitelství, se musí přizpůsobovat tomu, jaký příděl peněz ze státního rozpočtu dostanou. To pak limituje naši činnost a rozvoj státních zastupitelství.
Velkou sondu do problémů české justice a jejího dalšího vývoje si můžete přečíst v novém Reflexu.
