U investování to nejde bez pravidel. Stejně jako ve fotbale, říká Vladimír Holovka, ředitel XTB pro ČR

Po partnerství s italským fotbalovým klubem SSC Neapol, s Mezinárodní basketbalovou federací (FIBA) nebo organizací MMA Oktagon jste čer­stvě zahájili spolupráci také s českými fotbalovými rozhodčími první i druhé ligy. Co takové partnerství obnáší a proč zrovna rozhodčí?

Po spolupráci s naším fotbalovým globálním ambasadorem Zlatanem Ibrahimovićem jsme lokálně hledali trochu jiný přístup a nechtěli jsme jít cestou podpory jednoho týmu. A to z prostého důvodu – konkrétní klub v jedné půlce lidí vyvolá silné pozitivní emoce, v druhé negativní. Rozhodčí jsou neutrální, a jsou navíc těmi, kdo nějakým způsobem dodržují a hlídají pravidla.

Práci rozhodčího přirovnáváte k investování. Kde jsou ty paralely?

Těch je celá řada. Určitě odpovědnost. Obě činnosti také potřebují svá pravidla: rozhodčí musí dbát na to, aby se dodržovala, a my v našem „řemesle“ pravidla akcentujeme jako alfu a omegu. Pokud je nemáte nebo je porušujete, tak to z drtivé většiny končí nějakým neúspěchem, tedy finanční ztrátou.

Dále je tu schopnost rozhodovat, protože i v investicích je to právě sám investor, kdo rozhoduje o tom, zda nějaký krok udělat, nebo ne.

XTB vznikla v roce 2004 v Polsku, nyní ale působíte po celém světě. Jak si vybíráte, koho budete sponzorovat?

Jsme už globální značka a takto musíme uvažovat i v rozsahu našich spoluprací. Kromě Evropy působíme i v Jižní Americe nebo Asii, interně se tak občas ohledně výběru sportů dostáváme do zajímavých diskusí. Třeba u nás oblíbený hokej není sledovaný v Asii, Francie zase obhajovala cyklistiku, ale i ta má na jiných kontinentech své limity… Takže fotbal a basketbal dokáží oslovit široké publikum napříč různými zeměmi.

Věnujete se i edukační činnosti spojené
s investováním.

Zvyšování investiční gramotnosti je pro nás jedním z dlouhodobých témat. Naše partnerství tedy nejsou jen loga na dresech rozhodčích, ale zaměřujeme se právě na vysvětlující příběhy. Když bych to měl říct jednou větou, bylo by to: Naučme se pracovat podle pravidel a nebojme se dělat rozhodnutí.

Marketingově míříte tedy především na fanoušky sportu?

Když se na sportovní diváky podíváme byznysově, vnímáme průsečík s naší cílovou skupinou. Sporty totiž často sledují lidé, kteří žijí aktivně, a tím i uvažují o budoucnosti a připravují se na ni. Ať už po stránce zdravotní, včetně pohybu, nebo po stránce finanční.

Jak strukturově vypadá skupina vašich klientů, kterých už jsou globálně přes dva milióny?

Pokud se bavíme z hlediska věku, jde spíše o lidi v produktivních letech. Velmi zodpovědně se ale chovají dnes už i mladí lidé, a to včetně těch mezi 20 a 25 lety, kteří investují. Je to i díky práci různých tzv. finfluencerů, kteří jim dokážou vysvětlit, že investice jsou běh na dlouhou trať, že je zde efekt složeného úročení.

Když mluvíme o poměru muži/ženy, statistiky ukazují 75 % vs. 25 %. Právě to rostoucí číslo u žen za poslední roky významně narostlo, zhruba o 15 procentních bodů. Pro tuto skupinu jsme založili iniciativu Ona investuje.

Co byste doporučil těm, kteří se k první investici teprve chystají?

Aby si to na úvod vyzkoušeli s nějakou menší částkou a „osahali“ si ty emoce. Třeba co s nimi udělá to, když udělají chybu – protože ty na své cestě dělá každý investor. A aby si těmi přehmaty prošli za málo peněz a poučili se z toho. To pak zúročí v době, kdy budou mít investice už větší.

Pozor také na začátečnické chyby, jimiž může být například zbrklost nebo nedodržování plánů. Člověk si dopředu musí ujasnit, co je jeho cílem a jaké je schopen nést riziko. A pokud riziko vzroste, jak bude reagovat. Zbaví se investice, nebo počká? Vždy je více variant, my apelujeme na to, aby si to každý rozmyslel dopředu a investiční plán si připravil. A samozřejmě dodržoval pravidla, což nás zase vrací k paralele s rozhodčími.

Jak jsou na tom v oblasti investic Češi ve srovnání s ostatními národy?

U nás byl přece jen vývoj přerušený minulým režimem, který nebyl pro drobné investování stvořen. Pak přišla perioda devadesátých let, vytvářely se nové podmínky, ale byly s tím spojené někdy i podvody a neúspěchy. Češi také odjakživa rádi investují do cihly, tj. rádi ukládají peníze do nemovitostí. Když do toho dáme ještě třetí aspekt, a tím je role státu v zajištění důchodů, jež je v tuto chvíli ještě silná, ale všichni vnímáme debatu o demografickém vývoji – tak je jasné, že nás tohle všechno brzdilo v přibližování standardům vyspělých tržních ekonomik na Západě, kde je míra investic vysoká.

Jste přesto optimista?

Vidíme na datech, že se blýská na lepší časy a že míra lidí, kteří investování berou jako určitou budoucnost, nebo spíš i nutnost, se stále a jistě zvyšuje.