Místo pavlačových drbů řešme vážně vážnou situaci bezpečnosti Evropy, říká prezident Pavel
Od groteskních forbín summitu NATO ze strany premiéra a ministra zahraničí, přes frašku, kterou v jeho průběhu vládní část delegace sehrála až po pozdější pavlačové drby a lži z úst premiéra i komentáře jistých médií, nahrávají události posledních dnů tomu, aby se jimi zabývalo spíš sesterské Panoptikum než Zpětné zrcátko.
Nicméně příležitost setkání s prezidentem Pavlem, ale i aktuálnost sdělení, jež v rozhovoru se Zpětným zrcátkem prezident vyjádřil, mluví pro co nejrychlejší vydání dřív, než ho kouřovou clonou zamlží některý z dalších skandálů vládnoucí koalice. Právě proto ani další aktuální vládnězmocněnecký krok Filipa Turka, jenž po zrušení oteplování planety, Green Dealu, zrušil i sanitní vůz převážející krevní destičky, aby tak doložil jejich zbytečnost a nadřazenost úsudku absolventa školy života dopravním značkám a předpisům, nezabránily Zpětnému zrcátku položit prezidentovi otázku:
Je ještě vůbec něco, pane prezidente, co o summitu v Ankaře nebylo řečeno?
No, nebylo toho řečeno hodně. Mnohé z již řečeného, bylo naprosto irrelevantní a nedůležité, a tomu skutečně důležitému jsme věnovali jen minimum času. To, co bylo podstatné i pro Českou republiku, byla změna posledních několika málo let, kterou je přesun odpovědnosti za bezpečnost a obranu v Evropě v podstatě dokonán. Duch dlouhých dekád spoléhání, že velká a silná Amerika se o Evropu, nás i naši bezpečnost postará, je pryč a z Ameriky se v určité míře stává náš ekonomický soupeř. Donald Trump to dal najevo naprosto jednoznačně, když přišel s America First a spustil celní válku i se svými spojenci. A my musíme vzít za neměnný fakt, že ekonomická realita bude hrát velkou roli i v budoucnosti.
Bohužel se zároveň jasně ukazuje, že Evropa na to není úplně dostatečně připravená procedurálně a materiálně, byť to už mentálně z velké části přijala. My u nás řešíme účetní chytristiku, jak co vykázat, aby to hodilo dost do tabulek, ale nebavíme se o té reálné odpovědnosti být aktérem bezpečnosti se vším všudy. To znamená, převzít odpovědnost nejen za nás samotné, ale částečně i za druhé. Protože tím, že jsme v jistém spojeneckém svazku, neručíme jenom sami za svoji bezpečnost, ale jsme také poskytovateli bezpečnosti pro ostatní, a tahle debata se u nás téměř nevede.
Když sami máme málo, mám-li citovat vládu?
Ano, když to zjednoduším, my tady říkáme lidem, že nemůžeme dávat nic jinam, protože sami máme málo, ale naprostá většina Evropy už dneska takhle neuvažuje. A v rostoucí míře se na nás bude dívat jako na ty, kteří ze všeho chtějí jenom těžit, ale nic nedávat. Na ty, kteří se sobecky dívají jenom na vlastní situaci a situace ostatních je jim v podstatě ukradená. Protože jak si z pohledu spojenců vyložit, že nemůžeme přispět na Ukrajinu, protože naše ekonomika má závažné problémy.
Když se kdokoliv podívá na evropské statistiky, zjistí, že Česká republika z hlediska mnoha ekonomických parametrů je v první třetině. Jak pak můžu zbývajícím dvěma třetinám říct: „To je fajn, že vydáváte na obranu víc, ale my nemůžeme, protože jsme chudí, my jsme na tom špatně.“
Co čekáme, že si o nás budou myslet? Právě frustrace amerických voličů, posilovaná Donaldem Trumpem, vedla k tomu, že Amerika řekla: „Dost bylo doplácení na evropskou bezpečnost a na vaše sociální benefity. My už dál na vás nebudeme doplácet, starejte se o sebe sami.”
To je logika, kterou dnes chválí Petr Macinka a Andrej Babiš a vlastně jde proti tomu, co dělají oni. Logicky by evropští spojenci za chvíli mohli říct to samé nám: „Tak dost, Češi, my už nebudeme doplácet na vaši bezpečnost a prosperitu, jako do teď!“
Protože všichni, kdo v NATO utrácejí víc než my, vlastně sanují deficity v naší obranyschopnosti. I Evropská unie nám stále dává mnohem víc, než my dáváme do ní, takže stavíme-li se nepřátelsky k Evropské unii, vlastně na ruku, která nám dává, neustále pliveme. Jak můžeme očekávat, že se k nám ostatní budou chovat? Upřímně řečeno, je mi trochu záhadou, že jsou k nám pořád ještě tak slušní. Protože kdyby se chovali jako Donald Trump, už by nám dávno řekli: „Neplatíte, nestaráte se sami o sebe, natož o ostatní, tak si trhněte nohou…“
Co si myslet o účasti Andreje Babiše, který vzápětí po Ankaře jede do Paříže na summit Koalice ochotných, jejímž hlavním cílem byla společná pomoc Ukrajině, ale s tím, že v podstatě jako jediný neochotný, nepočítáme-li Bulhary, Ukrajině stejně pomoci nechce. Aby na závěr vyhlásil, že je tvůrcem evropské iniciativy – bez Velké Británie! – o bezpečném nebi… Sem by se hodil citát z Cimrmanovy hry Dobytí severního pólu: „Kdo způsobil, že náčelník říká takové hlouposti…?“
Já myslím, že Andrej Babiš nebyl na to jednání dostatečně připraven. On si tam sice s sebou vzal Jakuba Landovského, který mu zřejmě připravil nějaké podklady, ale také mu měl říct, že evropská iniciativa na protivzdušnou a protiraketovou obranu existuje už od roku 2022. To, co vzniká, koalice devíti zemí plus Ukrajina, je vlastně ad hoc skupina, nebo spíš podskupina této velké iniciativy, která má za cíl pomoci Ukrajině, ale na druhé straně pomoci i nám díky ukrajinským zkušenostem. Vlastně jde o jakýsi barter: Vaší krví vykoupená zkušenost za naše peníze a technologické a hlavně výrobní kapacity. Proto si myslím, že je především v našem zájmu být součástí té skupiny.
Což nejsme...
Nejsme, protože jsme se k ní nepřihlásili, byť jsme byli v minulosti přizváni.
Proč tam tedy jezdíme? Nikomu nic nedáme, slavně vyhlášená iniciativa existuje již čtyři roky?
Schůzka v Paříži, o které mluvíme, nebyla jen o této iniciativě. Tentokrát byla hlavním tématem, ale Koalice ochotných řeší mnohem víc věcí. Nemohu však souhlasit s argumentací Andreje Babiše, že těch iniciativ je moc, a že je potřeba počkat, jak se která vyvine. Já si říkám, že by bylo dobré být jejich součástí od počátku, protože vyvine-li se dobře, bude skvělé, pokud jsme u toho byli hned z kraje, protože později o nás také už nikdo nemusím stát. A pokud zjistíme, že nějaká jiná je lepší, pak je nejjednodušší tu méně efektivní ukončit.
Příliš jsem nerozuměl vymezení premiéra vůči účasti Velké Británie v oné koalici?
To je asi největší nedorozumění, kterého se premiér dopustil, už když řekl, že to má být iniciativa pod hlavičkou Evropské unie. Ale ani Ukrajina není v Evropské unii, ani Norsko, že?
Vyhozené peníze za drahý globus?
Nechám bez komentáře, ale pokud by to mělo být jen o Evropské unii, pak v koalici opravdu nebude ani Norsko. A nemít tam Norsko s Británií nedává smysl, to je prostě hloupost. Chceme-li se bavit o integrované protivzdušné obraně, musíme se bavit o evropské, a v tom případě v ní musí být naprostá většina evropských zemí. Vyčlenit z toho nečleny EU nedává smysl. Mimo jiné i proto jsem svou účast na summitu NATO v Ankaře měl za důležitou. Abychom se o skutečně důležitých otázkách bavili se znalostí věci. Proto právě tyto otázky byly předmětem mých jednání a rozhovorů po celé dva dny. Fotbal, filmové dokumenty i lingvistika jídelních lístků šly na čas stranou, tedy aspoň u stolu, kde jsem seděl já. V zájmu bezpečné budoucnosti této země by právě tomu podstatnému měla věnovat zásadní pozornost veřejnost, média a hlavně politici, kteří za bezpečnost České republiky ručí.
