Válka o Ankaru má nečekaného poraženého. Boj Babiše s prezidentem startuje nebezpečný trend
Již mnoho toho bylo napsáno o tom, kdo měl jaké právo reprezentovat Českou republiku na summitu NATO v turecké Ankaře. Debata, do které se zapojil i Ústavní soud, se často vedla v silně technickém režimu vykládání Ústavy a analyzování bezmála každého kroku, slova a výrazu, kterého se naši političtí aktéři dopustili. Nyní si konečně můžeme vyvodit, co na to řekne „obyčejný“ volič.
A tomu je to pochopitelně nepříjemné. Jestli voliče něco otravuje, tak jsou to ustavičné spory a hašteření. V zemi, kde se ještě hluboko pod kůží nosí touha po klidu na práci, je půlroční politická krize, která útočí na naše mozkové závity z každého zpravodajství, dávno přejedená.
Dobře se to ukazuje na průzkumu agentury NMS, která zjišťovala, jak tento spor ovlivnil postoj Čechů k politice. Padesát tři procent oslovených respondentů uvedlo, že je tato zkušenost od zájmu o politické dění odrazuje! Tak vysoké číslo ukazuje, že politika je nyní nepříjemná nejen pro notorické nevoliče, ale i pro ty, kteří se o ni dosud aktivně zajímali.
Ukazuje se také, že taktika Petra Macinky, totiž zahltit veřejný prostor chaosem a splašky trollení, z čehož má šanci pozitivně vyjít, neboť „je v tom zvyklý chodit“, nenese kýžené výsledky.
Poslední parlamentní volby přinesly za dlouhou dobu rekordní volební účast 68,9 %. Nejvyšší od dob opoziční smlouvy, kdy očividné rozparcelování moci mezi dvěma „nesmiřitelnými“ tábory dělalo jakýkoliv větší zájem veřejnosti o politiku absurdní ztrátou času. Uvidíme, nakolik vleklé a bezvýchodné budou další spory mezi vládou a Hradem. Třeba budou natolik absurdní, že se zájem občanů na volbách opět vážně propadne.
A stálo to za to?
Nestálo, a to nikomu. Totožný průzkum NMS také zjišťoval, co si respondenti myslí o naší reprezentaci na summitu. Čtyřicet procent ji hodnotí pozitivně a třicet tři negativně. Vzhledem k tomu, že naše reprezentace byla v duchu předcházejícího sporu jaksi dvojjediná, se ukazuje, že si prostě každý přišel na své skoro stejnou měrou, jako se urazil.
Tomu odpovídá i hodnocení konkrétních aktérů. Petr Pavel si vysloužil sympatie čtyřiceti šesti procent respondentů. Andrej Babiš jen o procento méně. Nejhlasitější rozdmýchávač této války, a sice Petr Macinka, má podporu jen dvaceti osmi procent respondentů. Dokonce má menší podporu mezi voliči Motoristů než jeho vládní kolega Andrej Babiš.
Tady se opět ukazuje, že Petr Macinka nemá vyloženě správný „čuch“ na to, co si jeho voliči žádají. Stále platí, že většina z nich volila v minulé prezidentské volbě Petra Pavla a tento spor byl silně polarizační nejen celostátně, ale i v rámci motoristického elektorátu.
Nečekaný poražený
Tím je jednoznačně naše nynější sněmovní opozice. Jeden by čekal, že spor mezi vládou a Hradem bude sledovat s jiskrou v oku a mnout si ruce. Když se jí vlastně netýká. Jenže podle zjištění z dalšího průzkumu NMS vyplývá, že pro třicet dva procent oslovených respondentů se tímto sporem jejich vnímání opozice zhoršilo. Pozitivní názor si udělalo jen devět procent, což je podstatně méně než u účastníků sporu, totiž vlády a prezidenta.
Je to zřejmě tím, že jalové moralizování a praktická impotence, kterou naši opoziční politici poslední měsíce předvádějí, už nikoho účinně neoslovují. Okecávat se nedá věčně. Volič ocení i nějaké skutky. A těch se v duchu mínění českého opozičního tábora dopouští prezident Petr Pavel, a nikoliv pánové Kupka, Hřib, Rakušan a kdovíkdo další. V očích voličů se Petr Pavel čím dál víc stává tváří a lídrem opozice. Skvěle se mu to hodí pro příští prezidentskou kampaň, ovšem pro nevládní parlamentní strany to může být likvidační.
