Putin poodhalil svoje válečné plány. Na setkání se školáky vyslal Evropě ostrý vzkaz
Neobvyklá cesta šéfa CIA Johna Ratcliffa do Moskvy, množící se teroristické hrozby v Německu, eskalace bojů v ukrajinské válce a spekulace o možné ruské mobilizaci. Něco se děje, jenže co? K tomu se dosud nabízelo více možných vysvětlení. Tyto střípky nyní do sebe pomalu začínají zapadat a k pochopení situace najednou není potřeba žádná pokročilá kremlologie. Nejlepší vysvětlení nám mezi řádky i naprosto explicitně naservíroval sám Vladimir Putin.
Program ruského prezidenta je pozoruhodně poskládaný. Na jednu stranu se tváří jako diplomat a státník, jedná se špičkami světových mocností o zásadních otázkách a mezitím si odskočí pohovořit s obyčejnými Rusy o záležitostech všedního života. K naturelu Vladimira Putina patří i to, že na setkáních obou druhů říká úplně to samé. Dobře to bylo vidět tento týden.
Na Den znalostí, jak se v Rusku nazývá 1. září, stihl Putin pohovořit s učiteli a studenty k začátku školního roku. K popisu svého vidění světa a ruského místa v něm si tentokrát vypůjčil zoologickou metaforu: „Kosatky žerou lední medvědy jako rybky. Prostě na ně zaútočí ve smečce a roztrhají je na kusy. Je to všechno velmi zajímavé. Ano, ano, to je potravní řetězec. I o tom je třeba dětem vyprávět, aby pochopily, v jakém světě žijeme a proč provádíme speciální vojenskou operaci.“
Po této cynicky poetické rozcvičce se Putin vypravil na zasedání ŠOSu neboli Šanghajské organizace pro spolupráci do kyrgyzstánského Biškeku. Toto fórum sdružuje více či méně totalitní asijské země, ale má ambice se vyjadřovat k otázkám přesahujícím hranice kontinentu. Na závěr se dostalo i na dotazy médií. Co si Vladimir Putin myslí o tom, že Ukrajina varuje ruské letecké společnosti před nebezpečím jejich válečných dronů? Akt státního terorismu! Vyjádřil se Putin. Na závěr ještě stihl „doťuknout“ svou poetickou linku slovy o řádění „imperialistických žraloků“: „Pokud se nás někdo pokusí stáhnout dolů v potravním řetězci, sežrat nás nebo nás pohltit, mohl by dostat pěstí do zubů. A Rusko je připraveno to udělat, navzdory rychle rostoucímu apetitu a zubům těchto žraloků.“
Státní terorismus
Vladimir Putin jako by byl vděčným objektem čapkovské literární postavy profesora Rousse. Ten sugestivními dotazy dokázal stimulovat podvědomí podezřelých a vymámit z nich doznání ke zločinu. Z Putina nikdo nic mámit nemusí, jeho zvrhlé proudy vědomí tryskají na všechny strany samy od sebe.
Státní terorismus je totiž to, oč se poslední měsíce snaží Rusko vůči evropským členům NATO. Naposledy šlo o nevydařené dronové útoky na letiště v Lipsku, ze kterých německé úřady viní právě Rusko.
Lipsko navíc není jediný případ. Rušení leteckých navigačních signálů nad Baltem, drony nad belgickým vzdušným prostorem, nálože na polských železnicích, po kterých jede pomoc Ukrajině. A dalo by se pokračovat.
Potravní řetězec
Rétorika jako z doby studené války a divoké fantazie o potravním řetězci dobře ilustrují Putinovo vnímání světa. Jeho hrozby z toho plynoucí pak ukazují pravou podstatu toho, co se poslední měsíce děje. Šéf CIA nejel do Moskvy na semi-rutinní cestu, jak to nazval Donald Trump. Ani se zřejmě nejednalo o dohadování další výměny zajatců mezi Ruskem a USA, jak zněly některé teorie. Pokud byl tématem schůzky nejvyšších zpravodajců obou zemí Írán, pak jednání nepadlo na úrodnou půdu. Na téže konferenci vyjádřil Vladimir Putin tamnímu režimu plnou podporu.
Jako pravdivé se nakonec vyjevují zprávy listu The Wall Street Journal, které tvrdí, že John Ratcliffe měl Rusy varovat před akcemi vůči americkým spojencům.
Diverzní akce v Německu a dalších státech při východní hranici NATO jsou přesně ta předehra, kterou analytici u dalšího konfliktu s Ruskem očekávají. Soudě podle Putinových nynějších vyjádření nepadla Ratcliffova návštěva na úrodnou půdu.
Putinovo vidění světa je jasné. Cítí se být dravcem, s plným právem útočit. Netají se tím doma ani navenek. Je to sice fantasmagorie, ale tak se jevila i invaze na Ukrajinu, které se snažil při poslední návštěvě šéfa CIA v Moskvě zabránit Ratcliffův předchůdce William Burns na podzim roku 2021.
Navíc stále platí Bismarckův nadčasový citát, že Rusko nikdy není tak silné, jak se tváří, ale ani tak slabé, jak bychom si přáli. Nebyly by to územní zisky jako nynější cíl a podmínka vítězství Rusů.
Jakékoli zaváhání v odpovědi na ruskou hrozbu by mohlo nastartovat procesy, které se naplno projeví až v budoucnu. Ztráta důvěry v rozkolísané Severoatlantické alianci a její postupný rozpad je přesně tím, oč by jim nyní mohlo jít.
