Výprask v Ankaře a Gottwaldův slovník doma: Babiš si léčí komplexy a opozice jen přihlíží
Dnešní úvaha Panoptika dělá dojem, jako by byla dalším návratem k událostem, které se odehrály kolem summitu NATO v Ankaře, ba před jeho zahájením. Fraška, kterou rozpoutali kolem účasti na summitu Babiš a Macinka, skutečně nestála za řeč a zcela právem byla předmětem naší hanby a skrytého posměchu ostatních delegací. Terčem však nebyl prezident Pavel, jak se snaží lživě tvrdit premiér, ale naopak on sám, jak prásknul médiím veřejně a oficiálně i slovenský prezident Peter Pellegrini, od nějž by se dala ve prospěch Babiše očekávat nejsilnější podpora.
Věci se mají poněkud jinak a hloubka ponížení z výprasku, jehož se v Ankaře Babišovi dostalo, dosahuje hloubky Macochy a jeho hysterie výše Ještědu. Po nářezu v prezidentské volbě dostává Babiš jednu pecku za druhou a nic na tom nemění ani jeho současné vládní angažmá, spíš naopak. Koaliční partneři jsou jen osinami v jeho zadku a den po dni se ukazuje, že se všichni tři vůdci drží vzájemně pod krkem. Důkaz toho, že Babišova frustrace není jen ze stažených trenclí a vhozeného ručníku do ringu v Ankaře. I to dokáže doma vykládat ovcím jako důkaz své politické velikosti a to je to jediné, co ho zajímá. Všichni ti státníci velmocí, k nimž se lísá jak veš, ho v zásadě nezajímají, jejich přízeň mu imunitu před kriminálem a státní cecek s dotacemi nezařídí. Pro něj je zásadní přízeň primitivů a sviní u koryta s mlátem od Agrofertu, pro ně je ochoten chovat se jako idiot nebo svině, aby se jim přiblížil. Na domácí scéně hraje dvojroli moudrého uvážlivého státníka i nelítostného macha a alfa samce, pokud sokem není zahradník.
Babišova reakce na Turkovu nehodu způsobenou jeho arogancí i řidičskou neschopností je signifikantní.
„Ukáží-li videozáznamy, které jsem viděl, Turkovo zavinění nehody, pak by měl zvážit rezignaci na funkci vládního zmocněnce,“ pronesl premiér vlády, jejímž zmocněncem, tedy zmocněncem i Babiše ten arogantní hňup je. Neměl by ho premiér tedy odvolat, pokud má na nehodu tento názor? Co jiného by měly videozáznamy ukázat, než ukázaly? To by ovšem premiér nesměl být zbabělý přizdisráč bojící se svých vyděračů.
To v jeho projevu ve sněmovně před konáním summitu, během interpelací na logický dotaz opozice, kdo a v jaké pozici po rozhodnutí Ústavního soudu bude v delegaci, se premiér vyprsil jako jiný sekáč: „…My tam vystoupíme s mandátem, s projevem, který je schválen, a stejný projev by, kdyby teda byl šéf delegace pan prezident, přečetl pan prezident na základě toho, že vláda mu takhle to uloží. Takhle mu to uložíme na Valné shromáždění OSN, kdy dostane náš projev, který tam přečte...“
Stojí za to si nahrávku řeči najít a pustit, protože její záznam nemůže vyjádřit, kolik nenávisti a opovržení v ní bylo. Jako by čtenář slyšel záznam parlamentní řeči Klementa Gottwalda v pozici nováčka tehdejší sněmovny:
„…Říkáte konečně, že jsme pod komandem Moskvy a že si tam chodíme pro rozum. Vy jste pod komandem Živnobanky, Petschka, Weimanna, Preise, vy jste pod komandem Společnosti národů, to jest společnosti imperialistických dravců a vy si chodíte pro rozum k Petschkům, Weimannum, Rotschildům a Preisům, abyste se naučili vydírat pracující lid ještě lépe než dosud. A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry!“ Tehdejším poslancům demokratických stran připagal Klémův projev hystericky směšný. Po téměř sto letech víme, že byl myšlen vážně a jako varování. Stejně je třeba vnímat i projevy Andreje Babiše, který se den za dnem odkopává a odhaluje svou pravou tvář. Jeho reakce na interpelaci vzbudila na sítích pohoršení i údiv. „Kde se to v něm bere?“ Samozřejmě pomíjíme obdiv jeho voličské sebranky.
Čemu se divíte, ptá se Panoptikum. Neříkal snad, že bude řídit stát jako firmu? My sami si za to můžeme. Všichni, kteří jej a šmejdy v Ústředním výboru ANO volili. Může za to i zoufalá předešlá vláda, jež nehnula prstem, aby je eliminovala, a i dnes jako opozice jen pobékává, místo aby vyzvala k projevům občanské neposlušnosti. Kde je Milion chvilek? Co zase svolat Letnou, kde si poslechneme Spirituál kvintet, pak trochu masturbace typu „Jsme s vámi, buďte s námi“, pár plamenných kydů o demokracii, ale nutné potřebě naší korektnosti a nakonec šoupneme Modlitbu a hymnu. Možná by mohlo být víc stánků s trdelníky a pár grilů na opékání buřtů z Kosteleckých uzenin. Kurva, nandáme jim to tak, až z toho budeme mít večer mokré slipy i kalhotky, jací jsme pašáci – zatímco oni budou řvát smíchy a plácat se přitom do stehen! Protože jediné, na co ti šmejdi v čele s tím obecním vydíratelným srabem slyší, je strach.
Netřeba násilí, stačí, jak Panoptikum řeklo mnohokrát, třeba jen tiché obklíčení Strakovky a domácích hnízd těch potkanů! Stačí vyhlášení jednodenního bojkotu MHD. Když to dokázali naši předkové v protektorátu, kdy šlo o život, tak z čeho jsme předposraní? Vytírají-li si s námi prdel, pak jen proto, že se chováme jako hajzlpapír. Jdou na milimetr stejnou cestou jako náckové od března 1933 a komouši od května 1946. Na co čekáme? Píše se znovu rok 1947, tempo je stejné, až bude čas února 1948, bude pozdě. Co proti naší neposlušnosti mohou dělat, co mohou postavit proti nám? Vodní děla, pendreky, hradbu lůzy, toužící po návratu režimu sviní? To všechno už přece známe a přežili jsme to, aspoň poznáme, kým je náš soused. Jejich argument, že byli zvoleni v demokratických volbách? No, však právě! To NSDAP v listopadu 1933 (43,9 %) a KSČ v květnu 1946 (38 %) také. Kvůli pohodlnosti a naivitě to byly proto poslední volby vůbec. Když měli nacisté v Německu pět let před tím na 6,5 % a později dokonce 3,0 resp. 2,6 %, všichni z nich měli srandu… Nestačí se jim smát, je třeba je nenávidět víc, než nenávidí oni nás, je třeba to dát najevo! Ptejme se včas spolu s Hemingwayem: „Komu zvoní hrana?“
