Pražský arcibiskup Stanislav Přibyl: Každý má svědomí. Dá se umlčet, ale ne se ho zbavit

Jak si v digitálním, 21. století představit Boha, na něhož se i nevěřící častokrát zlobí nebo ho o něco prosí, byť je třeba nevyslyší?

My křesťané naštěstí věříme ve vtělení. Bůh se stal člověkem v Ježíši Kristu. Boha si tak můžeme představit jako člověka. Zlobit se na něj je normální. A proč naše prosby nevyslyší, to já nevím.

I vy opakujete, že Bůh má rád každého člověka takového, jaký je. Má rád tedy i vrahy dětí? Stačí, když na sklonku života litují a vyhnou se tím peklu?

Tak to je velmi provokativní otázka. Bůh má skutečně každého člověka rád, ale nemá rád zlé lidské činy. Miluje hříšníka a nenávidí hřích. Tím, že žijeme, jsme schopni změny, ale i té k horšímu. Všimněte si, že ti největší lumpové se nezřídka dožívají vysokého věku. Není to tím, že mají dobrý kořínek nebo že jsou naloženi v lihu jako v impregnaci. Pro nás je paradoxní, když zlí žijí dlouho a hodní krátce. Ale Bůh dává neustále šanci. A jak dlouho? To je to velké tajemství. Kdybychom znali datum konce, byli bychom odsouzenci k smrti.

Měří tedy stejně Matce Tereze i Hitlerovi?

Každému měří stejně. Všichni máme vlastnosti člověka čili rozum, vůli, emoce, ducha, duši, zodpovědnost za sebe. Jak s tím nakládáme, je naše věc. Je-li někdo zlý, není to chyba Boha, že ho špatně udělal. Bůh není loutkovodič, který zlého pověsí na hřebík a řekne: „Už se mi nehodíš do hry.“ Díky daru svobodné vůle se můžeme na světě cítit dobře a svobodně, důsledkem takového daru jsou však i ti opravdu zlí lidé ubližující druhým.