Petra Prymulová: Stát není schopný postarat se o děti, které jeho péči potřebují
Dětská agresivita se dlouhodobě zvyšuje, upozorňují na to experti i třeba Nejvyšší státní zastupitelství. S dětmi a mladistvými, kteří spáchají nějaký trestný čin, pak pracuje Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) a často se dostávají i do různých zařízení, kde se s nimi pracuje. Jedno takové, Diagnostický ústav Praha 2, vede Petra Prymulová. Ta v rozhovoru pro Reflex popsala práci s agresívními dětmi a proč systém, jenž se má o mládež v ohrožení postarat, nefunguje.
Můžete představit vaše zařízení?
Původně jsem byla ředitelkou Diagnostického ústavu pro mládež Lublaňská 33 na Praze 2, což je zařízení určené pro chlapce po ukončení povinné školní docházky do 18 let. Od srpna minulého roku jsme spojení s dětským Diagnostickým ústavem v Krči, v němž jsou dívky i chlapci s povinnou školní docházkou. S dětmi u nás pracují speciální pedagogové – etopedi, psychologové a sociální pracovníci. Dopoledne děti s povinnou školní docházkou docházejí do základní školy při diagnostickém ústavu, chlapci po ukončené povinné školní docházce docházejí do diagnostických tříd. V obou případech se snažíme o spolupráci s kmenovými školami žáků či studentů tak, aby jejich vzdělání probíhalo co nejvíce kontinuálně a po jejich případném návratu mohli bez větších obtíží plynule dále pokračovat ve vzdělávání. Pokud mají zájem, mohou chlapci po ukončení povinné školní docházky v rámci naší spolupráce s Pražskými službami podepsat smlouvu a docházet na brigádu pod dohledem našeho speciálního pedagoga. Cílem je získávání nebo upevňování pracovních návyků a bonusem možnost přivýdělku. Odpoledne pak tráví čas s vychovateli ve skupinách, kde je pro ně připravováno množství různých speciálně pedagogických programů.
Kdy se děti vracejí zpět do rodin či jsou přemístěné do jiného zařízení?
Po zhruba osmi týdnech je na každé dítě zpracována etopedická a psychologická zpráva, včetně školní diagnostiky. Naším cílem je provedení diagnostiky, stabilizace chování dítěte a jeho návrat do rodiny, samozřejmě s doporučením další podpory jak dítěte, tak jeho rodiny. Pokud se to nepodaří, doporučujeme umístění do nejvhodnějšího zařízení v rámci našeho územního obvodu. Podle zákona by pobyt u nás měl trvat zpravidla osm týdnů. Situace je však dlouhodobě naprosto nevyhovující a děti u nás tráví často více než půl roku.
Takže ho vychováváte i po zákonně stanovené době?
V podstatě ano. Diagnostické ústavy ale nejsou zařízení, jež by měla saturovat péči rodiny. Měli bychom být krátkodobá zařízení, která provedou diagnostiku, situaci stabilizují a dítě vrátí zpět do rodiny, případně navrhnou jiné optimální řešení. Jenže od změny občanského zákoníku v roce 2014 nemohou diagnostické ústavy samy přemisťovat děti v rámci správních řízení a rozhodují soudy. A soudní řízení jsou velmi často zdlouhavou záležitostí.
Jaká jsou to řešení?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
