Prezidentovi jsem řekl dvě slova, v nichž je obsažené všechno: sloužím vlasti, říká veterán Klinovský
„Hrdina nebude nikdy ten, kdo dělá něco pro to, aby hrdina byl,“ říká plk. Karel Klinovský (65), jenž 28. října obdržel státní vyznamenání. Mezi vojáky je legenda. Málokdo ho ale znal dobře. Koho by taky napadlo, že ten drsný chlap, který jim při výcviku dřel kůži z těla a podílel se na záchraně obklíčených francouzských vojáků, se vyzná v kytkách a dojímá ho východ slunce.
Pár hodin před tím, než jste převzal Medaili Za hrdinství v boji, jste se svými blízkými navštívil kryptu chrámu v Resslově ulici. Proč?
Tohle místo je pro mě svaté. Nechci, aby to vyznělo pateticky, ale je to můj Pantheon se sedmi Bohy. Před bustami Jana Kubiše, Josefa Gabčíka, Adolfa Opálky, Josefa Valčíka, Josefa Bublíka, Jana Hrubého a Jaroslava Švarce jsem v životě učinil několik rozhodnutí, z nichž jsem neustoupil ani o milimetr. Kdybych do krypty nešel, nemohl bych si večer pro vyznamenání jít.
Co jste si řekli s panem prezidentem, když vám vyznamenání předal?
On mi pogratuloval a já mu řekl dvě slova, v nichž je obsažené všechno: Sloužím vlasti.
Petra Pavla znáte od studií, jste přátelé.
Když jsme mezi cizími lidmi, tak mu vykám. Je to prezident.
Petr Pavel obdržel Medaili Za hrdinství od Václava Havla. Vy dva jste byli klíčové postavy při záchranné evakuaci padesáti francouzských vojáků v bývalé Jugoslávii, kteří se dostali do minometné palby během chorvatské ofenzívy na konci ledna 1993.
Nebyli jsme tam sami. Naše jednotka měla kolem padesáti dobrovolníků, část jsme jich pak poslali zpátky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
