Lovkyně Belladonna: Na začátku jsem soutěžícím v Na lovu připadala jako holčička, teď už mají respekt

Vybočovala jste něčím ve škole?

Mám historku, kdy mě asi třetí den v první třídě máma zapomněla ve škole nebo odněkud jela a nestíhala to. Prostě jsem tam zůstala do odpoledne, paní učitelka nevěděla, co se mnou, tak mi dala obrázkovou knížku a já jsem z ní začala předčítat. Hned jak máma přijela, jí učitelka navrhla, aby mě dala do druhé třídy, ale ona to odmítla, že na to nejsem dost zralá.

Odkdy jste uměla číst?

Od tří let. Ze začátku jsem si prolistovávala atlasy zvířat a encyklopedie, první beletrie byla Pipi Dlouhá punčocha. Napřed mi ji předčítala máma a pak už mě nebavilo čekat na večer, až přijde, a začala jsem si knížku číst sama.

Lákalo vás být extravagantní jako Pipi?

Takový střelec jsem nebyla, ale chodila jsem podobně oblékaná. Rodiče mně nepřikazovali, co mám mít na sobě, takže jsem nosila podkolenky přetažené přes šedivé legíny, kterým jsem na koleni zašila díru zelenou bavlnkou. Všichni příbuzní na to s láskou vzpomínají. Měla jsem dost vyhraněný vkus. Nebo spíš nevkus. Asi to vypadalo legračně. Jen na focení mě vždycky donutili převléct se do něčeho konvenčnějšího, ale jinak jsem chodila jak hastroš.

Vadilo vám v dětství, že na vás slavní rodiče neměli víc času?

Myslím, že ne. Jednak jsem přirozeně spíš samotář, jednak mě brali často s sebou. Do divadla, na fotbalové zápasy klubu Amfora a všude možně, takže jsem nepociťovala, že by na mě neměli čas.

Nechali na vás, co budete stu­dovat?

Jo. Akorát mi dali najevo, že by se jim nelíbilo, kdybych šla do šoubyznysu a stala se třeba herečkou.

Vaše o deset let mladší sestra ­Ester jí je.