Marty Pohl alias Řezník: U fekálních scének se bavím. A vypadá to, že dost lidí to má stejně
Ještě školou povinný Martin Pohl (38) začínal s tvorbou počítačových her v rodném Rumburku. Už v osmnácti jako Řezník natočil první klip, na který se podíváte tak akorát na pornografických serverech. Dvakrát ho nevzali na FAMU, a tak vystudoval VŠE. Aktuálně jeho druhý celovečerák Na plech láme rekordy – od premiéry ho vidělo téměř 200 000 diváků.
Předpokládám, že sledujete návštěvnost v kinech...
Aby ne, za první víkend jsme měli stejnou návštěvnost jako s předchozím filmem za celou distribuční periodu. Jasně, že jsem doufal, že to bude o trochu víc po tom, co oba minulé tituly (Párty Hárd, 2019 a Párty Hárder: Summer Massacre, 2022) vidělo na Netflixu asi půl milionu diváků. Říkal jsem si, že lidi to někde v podvědomí budou mít, ale vybouchlo to neuvěřitelně, takovou návštěvnost opravdu nikdo nečekal. Zřejmě jsme se trefili i do termínu – špatný počasí a v kinech zrovna žádná záplava dobrých filmů. Reálně jsme potřebovali zhruba 80 až 100 tisíc diváků, v to jsme doufali a měli za to, že případný zbytek by se nahonil na nějaké z VOD platforem, zatím ještě ale se žádnou dohodu nemáme. Ale věřte nebo ne, o peníze v první řadě nešlo. Ambicí bylo natočit si zábavný film – pobavit se u něj a pobavit taky lidi, kterým se líbily moje předchozí filmy.
Mě osobně překvapilo, že vás nehejtoval feminista Kamil Fila. To Mirka Spáčilová vám vystavila 40 % doplněných titulkem: Řezník utopil vtip ve zvratcích.
Paradoxně mám za to, že Fila mě už nějakou dobu má docela rád, alespoň co jsem tak postřehl z jeho předchozích reakcí. A 40 % od Mirky Spáčilové? Super! To je snad jedno z jejích nejlepších hodnocení, ne? Vezměte si i ten věkový rozdíl mezi námi, nechci ji urazit, ale Na plech není úplně film pro lidi po šedesátce. Je pro mladý až pro teenagery a je logické, že ne každému můj humor sedne. Já se u fekálních scének bavím a bylo by mi líto něco z nich vyhazovat. A naštěstí to vypadá, že dost lidí to má stejně.
Říkáte, že se do filmu promítly vaše studijní zkušenosti. To jste na VŠE vymýšleli podobné nesmysly jako přenosný pisoár Šlahoun?
Bylo to ještě horší, ten šlahoun je vlastně jeden z těch lepších školních nápadů. Ani přesně nevím, kdy mě ta šílenost napadla, ale přišla mi tak dobrá, že jsem ji postupně zkoušel rozvíjet, až se zvrhla v robotický šlahoun, který se automaticky přisaje na falus. A musím se přiznat, že už dlouho dopředu jsem se těšil na moment, až zrovna tuhle scénu s Tomášem Jeřábkem budeme natáčet.
Ve všech filmech máte zajímavou muziku. Jak se shání?
Myslím, že je slyšet, jak důležitá je pro mě hudba pro styl a rytmus vyprávění. Tím, že se v hudebním prostředí pohybuju už přes 20 let, mám spoustu kamarádů a známých, které stačí jen oslovit. V Na plech je hned šest skladeb vzniklých přímo pro film. Mám tam slovenské rapery – Čavalenky, Dyzivva. Pak kluky z Nesser Posse, což jsou obrovský fanoušci mých starých filmů – především tedy Cyril, který je teď ve vazbě. Dál Freewill z New Yorku, který mají skvělý věci a poskytli mi je zadarmo. V předchozím filmu jsme měli dokonce i Snoop Dogga, který byl na tracku u Reel Wolf, a ty mi to taky poskytli zadarmo. Tyhle konexe jsou k nezaplacení – doslova.
Velký rozhovor s Martym Pohlem si přečtěte v novém Reflexu >>>
