Jak je v tomhle filmu něco jenom trochu nepravda, tak je to strašně poznat, říká Viktor Tauš o Amerikánce

Na začátku byl příběh dívky, se kterou se Viktor Tauš setkal, když žil na ulici: příběh dívky, které v dětských domovech a dalších institucích pomáhala přežít naděje, že na ni v Americe čeká její táta. Tenhle příběh pak pomohl i Taušovi, aby se zase postavil na nohy a z ulice se dostal. Později ho zpracoval v divadelním představení Amerikánka s Eliškou Křenkovou a Terezou Ramba v dvojroli „Amerikánky“ Emy. Když přišel covid, Tauš hru inscenoval v „nedivadelních“ prostředích, kde pořídil videozáznamy. A nyní do kin přichází celovečerní Amerikánka, další svébytné a výsostně filmové dílo, které používá jiné výrazové prostředky, ale uchovává si zároveň syrovost, vypjatost, energii a naději původního příběhu a předchozích zpracování. Jako jakýsi vedlejší produkt snímku vznikl i „výpravný živý trailer“ Snowflakes, jehož označení klame: nejde o upoutávku, nýbrž o plnohodnotné představení, které pracuje se zkušenostmi skutečných dětí z dětských domovů a dává jim možnost seberealizace. A v neposlední řadě tým kolem Amerikánky usiluje o změnu legislativy, aby dívek jako kdysi Ema bylo pokud možno míň a míň. Kruh příběhu, který začal před desítkami let, se snad uzavírá.

Amerikánka má návštěvnost stano­venou na „do dvanácti let nevhodné“. Není to na tak intenzívní film málo?

Klára Kitto: Podle mě jo!

Julie Šoucová: Ale tobě bylo při natáčení devět.

KK: Deset.

Viktor Tauš: Já mám z divadelní Amerikánky zkušenost, že třináctileté děti, diváci inscenace, jsou dnes o hodně vyspělejší, než jsem se cítil být já, když mi bylo tolik. Myslíte, že to nedají?

KK: Myslím, že pochopí základní myšlenku i to, jak se v tom filmu různě prolínají časy. A že některý lidi prostě potřebujou víc času na to, aby se stali dospělí.

VT: Já myslím, že divákům může utéct právě to dospění, které je ve finále filmu, ale že budou vnímat, že hlavní hrdinka něco zásadního překonala. Budou reagovat na vzdor a na energii, kterou tam máte vy dvě. Ztotožní se s tím obdobím, kdy je Ema ve vzdoru, ve věku „Mauglího“. A jsem si jistý, že je bude bavit rozklíčovávat jednotlivé obrazy.

JŠ: A hlavně se jich to podle mě dotkne na emocionální úrovni.

Padlo klíčové slovo energie, tou je Amerikánka úplně nabitá. Projevuje se ale mimo jiné prostřednictvím výjevů fyzického, psychického i emocionálního násilí. Julie a Kláro, jak jste zvládaly natáčení scén, kde se musíte prát nebo křičet na lidi?