V anketě Reflexu zjišťujeme hodnotové a charakterové profily českých osobností. Tentokrát odpovídal pohřební průvodce Oleg Vojtíšek. Snaží se dělat pohřby nově a jinak. Občanským povoláním dělá transformační projekty ve firmách, které procházejí velkými změnami - pracoval například v Alze nebo v PPF. Ve volném čase se věnuje svým dvěma dětem, manželce, turistice, běhání a hudbě.
Na co jste hrdý?
Jsem hrdý na to, že pomáháme lidem, a jsem hrdý na to, že se nebojím, já už se nebojím. Skoro ničeho.
Co nejvíc nesnášíte?
Nezájem o druhé. A opravdu jako takové to naše … nezájem vůbec o nikoho.
Co je podle vás největším neštěstím?
No, lidi. Největším štěstím jsou lidi. A největším neštěstím jsou lidi. A vůbec jakoby vidíme to dneska, jak se společnost polarizovala a ty všechny triby, a možná dneska největším neštěstím je to, jak všichni jsme v nějakém kmeni. A jakmile třeba řeknete, že nejste v žádném, tak vás napadnou oba.
Kdo je pro vás autorita?
Bůh.
Kterým politiků věříte?
Já bych si strašně přál, aby se tady začali objevovat politici, kterým člověk bude věřit, i když budou naivní. Tady se pravidelně objevují strany, které třeba jsou hrozně naivní, ale já je budu rád volit jenom proto, že tam je ta budoucnost. Jim to fakt věříte, že co prosazují, prostě není kalkul.
Dáte nám kulturní tip?
Krásný japonský film o smrti, který se jmenuje Okuribito.
Co je největší problém České republiky?
Že jsme přesvědčení z devadesátých let, jak jsme na tom dobře. A už nejsme a my jsme stále přesvědčeni, že jsme ten tygr té východní Evropy.
Co by se mělo dělat se změnou klimatu?
Asi to, co se snaží dělat. Já si netroufám to nějak vyhodnotit, co z toho víc funguje a míň. Rozhodně by se něco dělat mělo.
Jste šťastný?
Víte, že jo? Já mám skvělou rodinu, mám extrémně zajímavou práci, naplňující. Mám kamarády. Večer jdu na pivo na dvě, protože zítra mám důležitou věc… ale co mi chybí?
Bez čeho se neobejdete?
Bez kafe a cukru. A čokolády třeba.
Existuje Bůh?
Ale jo.
Jak byste chtěl umřít?
Chtěl bych mít příležitost se předtím se všemi rozloučit. Žádné takové to ve spánku. Doříct ty věci, dokončit to i za cenu, že by to bylo třeba někdy nedobrý, ale prostě to nějak pouzavírat.
