Petr Pála (48) je nejúspěšnější nehrající kapitán na světě v historii vrcholné soutěže ženských tenisových družstev, hrané od roku 1963 jako Federation Cup, v roce 1995 přejmenované na Fed Cup a v roce 2020 na Billie Jean King Cup. Reprezentaci vede už patnáct let a trofej vyhrál šestkrát. V listopadovém finálovém turnaji v Seville náš tým trochu nešťastně vypadl v semifinále s pozdějšími vítězkami z Kanady. V rozhovoru pro Reflex popisuje, jaké to je, pracovat s tenistkami, které patří k nejlepším na světě.
Markéta Vondroušová, Barbora Krejčíková a Kateřina Siniaková přiletěly na listopadový finálový turnaj Billie Jean King Cupu do Španělska na poslední chvíli, protože WTA, pořadatelka Turnaje mistryň, ho naplánovala do Mexika na týden před Sevillu. To je chyba či neschopnost. Ze všech účastnic Turnaje mistryň pak v Seville nastoupily jen Češky. Ostatní hráčky sem nejely, omluvily se, protože nechtěly letět dvacet hodin a riskovat, že zahrají špatně nebo se zraní. Vypadá to, že našim hráčkám na reprezentaci záleží víc než těm ostatním. Je to tak?
Nejenže to tak vypadá, je to jednoznačně tak.
Čím to?
Nevím. Ale jsme tenisový národ a holky nemůžou necítit tu tradici, od Sukové přes Navrátilovou, Mandlíkovou, Novotnou… Hrávaly mládežnické týmové soutěže a bavily je, pro naše juniorky to je jeden z vrcholů začínající kariéry. A viděly vyhrávat Fed Cup Petru Kvitovou, Lucii Šafářovou, Karolínu Plíškovou, Báru Strýcovou a další, vnímaly, co to pro ně i fanoušky znamenalo, a taky to chtějí zažít.
A mít fotku s vámi, s pohárem a Pražským hradem v pozadí.
Jasně.
Přesto, je něco, co je vám na vaší funkci proti srsti?
Špatně snáším vidět holky zdeptané po porážce, protože vím, jak stresující pro ně jsou zápasy za reprezentaci. Na turnajích hrají jen samy za sebe, ale týmová soutěž je mentálně něco úplně jiného. A některé prohry je fakt bolí a mně jich je pak líto.
Druhá věc, kterou dělám s krajní nechutí, je oznamovat jim, že jsem je nenominoval. Vybírat z tolika skvělých českých tenistek, co máme, je luxusní problém – tři jsou na žebříčku do desátého místa na světě, v první padesátce jich máme osm! –, ale zároveň to znamená, že někdy musím zavolat opravdu špičkovým hráčkám, které navíc chtějí reprezentovat, že jsem je nenominoval. Ony si kolikrát mohou myslet, že by tam měly být, a třeba by i byly, kdyby na mé židli seděl někdo jiný, ale rozhodnout a říct jim to musím já, od té zodpovědnosti se nedá utéct.
Zdůvodňujete hráčkám, proč jste je nenominoval nebo nepostavil do konkrétního zápasu?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
