„Mluvím rychle. Skáču do řeči. Mluvím sprostě. Nechávám sáčky od čaje ve dřezu. Pořád napomínám manžela, aby nedělal bordel na lince. Maily a SMS píšu rychle, takže s chybami. Kupuju si menší oblečení v naději, že zhubnu. Idealizuju si chlapy,“ říká Kateřina Šedá (45), absolventka AVU v Praze a držitelka Ceny Jindřicha Chalupeckého, Magnesie Litery nebo titulu Architekt roku. Své projekty představila v Tate Modern v Londýně, v Los Altos v Kalifornii, v zahradách vídeňského Belvederu či na Benátském Bienále. Nyní finalizuje komunitní projekt Radio Guggach v Curychu, a hlavně českou Národní sbírku zlozvyků, kterých nasbírala téměř 30 tisíc; sama jich prý má asi 60.
Co je zlozvyk podle Kateřiny Šedé?
Činnost, která vám vadí na sobě nebo na někom jiném. I když mě ze začátku od mého plánu hodně lidí zrazovalo s tím, že se bude opakovat deset nejznámějších zlozvyků, je to kategorie hodně široká. Na rozdíl od dospělých, kteří asi často měli pocit, že mi nejspíš hráblo, že to vůbec nedává smysl, děcka často dokázala vytvořit docela dobrou psychologii vlastní rodiny. Udělala jsem průzkum na různých úrovních škol a na mé dotazy, na jaký zlozvyk jsou nejpyšnější, mi odpovídaly s překvapivou invencí. Jedna dívka napsala, že jejich rodinným zlozvykem je, že se rádi hádají. Otec že hádky začíná – a pak se dostala k popisu postavení všech členů rodiny při hádkách. To mi ukázalo směr, přesvědčila jsem se o tom, že tázané musím zasvětit do toho, co dělám.
Existuje měřítko, podle něhož si tázané vybíráte?
Neexistuje, sbírka je široká, od tříletých dětí ve školkách až po pacienty v LDN. U každého jednoho musíte přijít na to, kdy a kde je ochoten nad zlozvyky přemýšlet, zda u snídaně, odpoledne u piva, nebo třeba v deset večer. Liší se to i podle typu kolektivů. Když přijdu do domova seniorů, vím, že na první dobrou mi žádné zlozvyky neřeknou, maximálně ty ze své rodiny. Jsou to trochu novinářské, až investigativní rozhovory. Ani advokáti nebo politici vám na prvním setkání nic nesdělí. Když přijdu do pojišťovny, také hodinu poslouchám, že nic nemají. Ale protože lidé rádi nadávají na národ, vypěstovala jsem si trik, řeknu jim: „Začneme od národa.“ A tak se přes národ, přes klienty dostaneme až k nim. Banky mi nedovolily ani konzultace. Až jsem si musela objednat jejich produkty a skrze ně zlozvyky konzultovat, tázaní často o mém záměru ani neměli tušení. U hokejistů to bylo ještě jinak. Fungovat to začalo, až když mi jeden z nich odpověděl: „Zlozvyky? Nevím, pozvěte si radši naše manželky.“ Mým záměrem je, že lidé se u mého sběru sami pobaví. Řeknou mi pak i to, čeho by se předtím obávali.
Poprvé jsem váš projekt zaregistroval někdy vloni na jaře na Facebooku. Měl jsem za to, že spousta podnětů vám přichází prostřednictvím sociálních sítí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
