Vojtěch Kostiha je vystudovaný ekonom, dabingový překladatel a tvůrce české verze filmových titulků, v minulosti působil i jako tiskový mluvčí přední české stavební firmy. Překladům se věnuje už 25 let. Na svém kontě má přes 2600 audiovizuálních děl, postupuje rychlostí asi 16 filmů a 100 dílů seriálu ročně, překládá především hrané animované celovečerní filmy, muzikály, televizní seriály a dokumenty. Mezi jeho nejlepší práce patří překlady snímků Hledá se Dory, Dítě Brigit Jonesové nebo seriál Simpsonovi. Život slavné žluté rodinky můžete sledovat na streamovací službě Disney+.
Jak jste se vůbec k práci překladatele filmů dostal?
Já jsem o práci v oblasti filmu vždycky snil. Jsem od mala velký fanoušek Star Wars nebo Indiana Jonese a všechno kolem toho mě fascinovalo. Aniž bych tedy věděl, co přesně bych chtěl dělat. V době, kdy jsem se živil jako ekonom, což jsem ostatně vystudoval, jsem měl kamaráda, který pracoval v jednom dabingovém studiu. Tehdy tam přišla nabídka překladů pro IMAXu (první kino s 3D technologií – pozn. autorky). Oni to chtěli odmítnout, protože IMAX se teprve rozjížděl a neměli na to kapacitu. Ale mně to přišlo jako dobrá příležitost, tak jsem se toho ujal a začal překládat. No a tenkrát jsem se dostal tam, kam se dostávají všichni začínající překladatelé – zjistil jsem, že sice umím bezvadně anglicky, ale neumím česky. Prostě mi chyběla česká slovní zásoba. Rozuměl jsem všemu, co je v tom originále, ale nedokázal jsem to divákovi pořádně sdělit. Takže jsem v té době, to mi bylo asi 21 nebo 22 let, začal hodně číst, přečetl jsem tehdy všechny Čapky, Hrabaly, Haška… Do té doby mě třeba povinná literatura nezajímala.
Jaké filmy nejvíc překládáte?
Hlavně Hollywood. Protože když jdete do kina a podíváte se, co hrají, tak osm z 10 filmů je z americké produkce. Takže i naprostá většina mých překladů je z angličtiny, pak z němčiny, pár filmů jsem dělal z norštiny, dva z italštiny, jeden z ruštiny.
Jak dlouho se takový film překládá?
To záleží na tom, v jakém je film stadiu, když ho dostanete do ruky. Protože dneska se to dělá tak, že premiéra probíhá ve stejný den na celém světě. Takže když se film dabuje, musí být nutně nehotový, aby se to stihlo. Velkofilm typu Avatar nebo Star Wars se začíná dělat tři měsíce před tím, než jde do kin. Na překlad tak přichází postupné verze: první, druhá, třetí a může to jít až do verze třeba deset. A během těch verzí se ten film řekněme ustáluje. A tak celkově takový překlad trvá tři měsíce, tedy ta samotná překladatelská práce asi 14 dní.
Seriál Simpsonovi, který do češtiny překládáte od jedenadvacáté řady, letos slaví 30 let od zahájení vysílání v České republice. De facto ho překládáte asi polovinu času, co v Čechách běží…
Ano, je to tak, Simpsonovi jsou součástí mého života asi 14 let. Přede mnou ho překládali čtyři lidé – měli to rozdělené, když byla jedna řada, jeden člověk dělal třeba čtyři díly, další dělal šest dílů. Na začátku se totiž nakoupily všechny v USA odvysílané díly a musely se rychle přeložit a nadabovat. Kdežto já to teď dělám rychlostí jeden díl za týden, takže se to dá stihnout. To, že má seriál jen jednoho překladatele, je určitě výhodou – spolu s režisérem jsme tak dosáhli jakési konzistence.
Jak dlouho vám překlad jednoho dílu zabere?
Každý díl seriálu má asi 25 minut. Simpsonovi jsou na překlad ale poměrně náročný materiál, takže standardně to trvá třeba čtyři hodiny. Ale když je díl náročnější, může to trvat i dva dny čili do nějakých 16 hodin čistého času.
Máte tenhle seriál rád?
Samozřejmě! V mládí jsem kromě Star Wars a komiksů se Spider-manem miloval i Bárta Simpsona! Jenom mi nikdy nedošlo, že tenhle seriál je vlastně spíš pro dospělé než pro děti. Fakt si myslím, že je to ten nejlepší seriál, který vznikl. A za to, že jsem se k jeho překládání dostal, jsem dodneška nesmírně vděčný.
Myslíte, že někdy skončí?
Doufám, že ne! V současné době byla potvrzená 35. a 36. řada, plánují se i další dva celovečerní filmy. Takže je vidět, že tenhle brand přežije, a to i pod tou taktovkou společnosti Disney, která Simpsonovi koupila. Má s nimi určitě velké plány a myslím, že ví proč.
Seriál je populární nejenom v USA, ale po celém světě. Čím podle vás Matt Groening („otec“ seriálu, tvůrce scénáře i producent) trefil hřebíček na hlavičku?
Myslím, že svou opravdovostí. Když se vám totiž něco líbí, tak je to proto, že se v tom nějakým způsobem najdete. Většině lidí se líbí, když se u toho seriálu cítí dobře. A protože v Simpsonových je celá plejáda postav, tak se tam buď najdete sami, anebo – a to je myslím ještě lepší – tam vidíte svého souseda, který je úplně nemožný (smích). No a když tam najdete takovou věc a ještě se u toho zasmějete, tak to je přeci perfektní mix. Myslím si taky, že to Goening trefil i v tom, že popisuje de facto dysfunkční rodinu. A jak pozoruju sebe a své blízké, tak mám čím dál větší pocit, že vlastně žádná rodina není normální, každá má nějaké své trable… Takže do téhle animované rodiny, kde je každý nějak střelený, včetně jejich sousedů, partnerů nebo zaměstnavatelů, se dá poměrně dobře vžít.
Takže není potřeba být takzvaným klaďasem?
Lidi si obecně myslí, že aby byl film nebo seriál úspěšný, musí tam být sympatický hrdina. Ale ono to tak být nemusí – důležité je, aby byl hrdina empatický. Já si třeba myslím, že Homer rozhodně není sympatický člověk, ale lze se vžít do toho, co prožívá. Proto je to tak úspěšné – nacházíme v tom věci, které řešíme dnes a denně, a on je umí pojmenovat.
Koho máte vy osobně nejraději, která postava je vám nejbližší?
Já teda nevím, jestli se to smí říct do vašeho média, ale moje oblíbená je zuřivě liberální Lisa Simpsonová (smích). Trápí ji klimatická změna a nosí samý jedničky s hvězdičkou… Stará se o zvířata, má všechny okolo sebe ráda, i když to má s nimi velice složité, těžko si shání kamarády. Čili pro mě Lisa je nejvíc fascinující charakter, protože si toho musí nejvíc vybojovat.
A kdo je vám teda nejmíň sympatický, když jsme u toho?
Tam nezapochybuji ani chvilku: Helena Lovejoyová, manželka Timothyho Lovejoye. Kazatele v jediném kostele ve Springfieldu, kam museli zavést Wi-Fi, aby jim tam chodili lidi. Lovejoy sám o sobě je nesmírný pokrytec a jeho žena je takovou směskou všech špatných vlastností, které může žena mít – pomlouvá ostatní a závidí jim, donáší na ně, nemiluje svého manžela… Prostě je to určitě nejvíc falešná osoba v seriálu. Takže pokud bych si mohl vybrat, s kým nebudu sdílet záhon ředkviček, tak je to ona.
A s kým byste šel třeba na pivo?
Když jdu na pivo, tak hrozně nerad řeším důležité věci; nadneseně bych řekl, že v hospodě rád řeším nesmysly. Takže kdybych měl jít na pivo s někým ze Simpsonů, byl by to Komiksák. To je ten otylý člověk, který v seriálu vlastní obchůdek s komiksy. On je takovou chodící encyklopedií zbytečných informací: ví přesně, kteří Xmeni kdy, co a v kterém díle, ví, jak se co řekne klingonsky (řeč ze Star Treku – pozn. autorky)… Za mě je důležité si uvědomit, že když se sedí v hospodě nad pivem a když ta piva jedou jedno za druhým, tak je dobré se zabývat těmito věcmi, protože na nich se víceméně shodnete. Tedy určitě víc než na aktuální politické situaci.
Existuje nějaký klíč k úspešnosti filmu nebo seriálu?
Ten klíč, proč něco je úspěšné nebo není, je stálou záhadou tohoto odvětví. Opravdu těžko říct, ale víme, že dobrý dabing dokáže z filmu udělat někdy úspěšnější film než v originále. Vezměme si například popularitu starších francouzských filmů s Luis de Funésem nebo Jeanem Paulem Belmondem. Ve světě to hity nebyly, ale u nás je i díky skvělému dabingu milujeme dodnes. Pokud by běžely s titulky, věřím, že by tak úspěšné nebyly.
Berete svou práci jako „poslání“? A co je pro vás nějakou morální odměnou?
To, že českým divákům zprostředkovávám zábavu z filmů tak, aby byli co nejspokojenější, dělám opravdu rád. Je také obrovským zadostiučiněním, když můžu jít do kina se svými synovci nebo neteří a podívat se s nimi na nějaký film, který jsem překládal. Když se jim to líbí, je to pro mě ta největší odměna. Nebo tuhle za mnou přišel nějaký pán a říká mi: Víte, že máte hustýho jmenovce? Když jsem se ho zeptal proč, tak mi odpověděl: „No, protože překládá Simpsonovi a dělá to fakt výborně.“ Tak z toho jsem měl opravdu upřímnou radost…
