Prezident Petr Pavel až po schůzce s opozicí sdělí, zda vetuje či podepíše snížení valorizace penzí. Opozice má v záloze návrh k Ústavnímu soudu. Bývalý ústavní soudce Stanislav Balík je přesvědčený - a má pro to argumenty - že zákon protiústavní není. K obstrukcím ve sněmovně ironicky poznamenává, že příště by mohl poslanec vyskočit s kytarou na stůl a přezpívat všechny trampské písně.
Během celé debaty zazníval názor mnoha politiků i některých právníků, že způsob přijetí novely byl protiústavní. Slovy místopředsedy senátního ústavně-právního výboru Michaela Canova „protiústavnost v případě valorizací je natolik jasná, že nelze pro to hlasovat“. Je jasná i podle emeritního ústavního soudce?
Nutno však říci, že na straně druhé zaznívaly a zaznívají i hlasy těch, kteří přinášejí argumenty ve prospěch názoru, že změna valorizace penzí protiústavní není. Zkusme, jak bývá zvykem, vyslechnout i tuto druhou stranu. Patřím k ní i já.
Za problematickou bývá označována možná retroaktivita a také zneužití stavu legislativní nouze včetně omezení práva opozice při projednávání ve sněmovně. Vy tudíž s těmito námitkami nesouhlasíte?
Ano, nesouhlasím. Nejprve k věci samé, tedy k otázce snížení valorizace: zde dává vodítko nedávné rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z 9. února letošního roku ve věci Nikola Žegarac proti Srbsku. Pan Žeragac spolu s dalšími předtím neuspěl se žalobou proti snížení penze u domácích soudů včetně srbského Ústavního soudu. Jednalo se o snížení důchodů zákonem ze října 2014 těm starobním důchodcům, jejichž důchod přesáhl měsíčně částku 25.000 dinárů, k nimž stěžovatelé patřili. Evropský soud dospěl k závěru, že snížením důchodů nedošlo k porušení Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Uznal důvodnost veřejného zájmu na stabilizaci důchodového systému, přihlédl k tomu, že se jednalo o krátkodobé snížení důchodů, a to nevedlo k tomu, co bývá označováno jako rdousící efekt.
Evropský soud pro lidská práva neshledal ani namítanou diskriminaci starobních důchodců s vyššími důchody, a tedy porušení článku 14 Úmluvy. Po podrobném prostudování tohoto rozhodnutí by se tudíž dalo oponovat, že ústavní konformita české právní úpravy je více než jasná.
A kritizovaný průběh schvalování ve sněmovně ve stavu legislativní nouze?
Pro posouzení průběhu zákonodárného procesu nejen v tomto případě je podstatné, k čemu má sloužit možnost projednání návrhu zákona ve stavu legislativní nouze, zkrácení času na vystoupení zákonodárců a jaká jsou práva opozice jako parlamentní menšiny. Ústavní soud v nálezu ze dne 13. září 2022, jímž zamítl návrh na zrušení novely pandemického zákona, „konstatoval, že potřeba zkráceného projednání návrhu zákona může vyvstat až později s během času a uvedl, že takový důvod může (při splnění ostatních parametrů ústavní konformity) založit i liknavost či nesprávný postup vlády nebo jiného orgánu veřejné moci. Nelze totiž a priori odepřít využití tohoto prostředku v situaci, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, jen proto, že neprojednání zákona v běžné zákonodárné proceduře bylo zapříčiněno liknavostí, politickou neochotou či jiným – byť i zaviněným – důvodem. Proto (minimálně hypotetická) možnost legitimního využití zjednodušujících legislativních mechanismů musí být (při respektování ústavněprávních kautel) zachována vždy, nehledě na skutečnost, zda jejich využití mohlo být předejito“. Lze tak uzavřít, že i tato otázka je judikaturou vyřešena ve prospěch ústavní konformity.
Rozumím tomu správně, že „zaspání“ vlády není přitěžující okolností?
Případné zaspání není právně relevantní, nejde o včasnost předložení návrhu zákona, ale o meritum věci.
Jistě jste sledoval i opoziční obstrukce ve sněmovně. Kde je hranice ochrany práva menšiny na jedné straně a práva většiny na straně druhé vykonávat moc získanou ve volbách?
Průběh zákonodárného procesu by měl být takový, aby jak koaliční, tak opoziční poslanci měli přiměřený čas na to, aby se mohli k projednávanému návrhu, tedy k věci, vyjádřit. Dovolím si podtrhnout, že k věci. Při posouzení obsahu proslovů některých opozičních poslanců by se přitom v našem případě dalo dospět k závěru, že k věci samé mluvili převelice krátce… Řečeno slovy staroegyptského vezíra Ptahotepa napsanými již v prvé polovině 24. století před naším letopočtem: „Jestliže jsi vynikajícím mužem, který zasedá v poradní místnosti svého pána, tu napni nejvíce svou pozornost. Mlč – je to užitečnější než jen žvástat; mluvit máš tehdy, když dobře znáš, cokoli proneseš. Kdo mluví na poradě, má být znalcem; vždyť řeč je obtížnější než jakákoli jiná práce a kdo ji pronáší, má mluvit jako autorita“.
I obstrukce mají z právního pohledu tedy své hranice?
Jistěže. Nejsem toho názoru, že příště by už obstruující poslanec mohl vyskočit s kytarou v ruce na stůl a přezpívat všechny trampské písně, k jejichž přehrání stačí znát tři akordy. Nebo snad má mít právo namítat protiústavnost zákonodárného procesu ten, kdo se jí snaží účelově vyvolat?
Opozice kvůli způsobu řízení příslušné sněmovní schůze žádá odvolání předsedkyně Pekarové - Adamové. S ohledem na to, co jste už zmínil, nejspíš to považujete za pouhý politický akt, že?
Přesně tak, není co dodat.
Pokud prezident Pavel snížení růstu valorizace podepíše, opozice se obrátí na ústavní soud. Nebude pak soud zase označován za „třetí komoru parlamentu“?
Oprávněnému navrhovateli jistě nelze upřít právo podat návrh. Ústavní soud však není „třetí komorou parlamentu“ již proto, že projednává pouze legitimovaným navrhovatelem podané návrhy na kontrolu norem, nemůže sám zahájit řízení bez návrhu a z horní či dolní komory mu nic k posouzení nepřichází automaticky. Pokud tedy někdo bude opakovat tuto obehranou písničku o třetí komoře, odhalí svoje hrubé nepochopení role Ústavního soudu jako negativního zákonodárce.
Prezident má k dispozici analýzy, ty prý ale nedávají jasné stanovisko, zda novelu vetovat či ne. Je názorový rozptyl mezi experty zabývajícími se ústavním právem běžný a z čeho plyne?
Odkážu na tvrzení: dva právníci, tři názory. Ostatně i u Ústavního soudu není často nález přijat jednomyslně, o čemž svědčí celá řada odlišných stanovisek. Řekl bych tak, že názorový rozptyl je běžný. Pokud právníci vyjadřují svoje názory podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, není na tom nic špatného, naopak názorová pluralita k demokracii a soudnímu rozhodování patří.
Tato důchodová novela se odvolává na nutnost udržení mezigenerační solidarity. Je to relevantní argument i pro právníky přesněji ústavní právníky?
Mezigenerační solidarita je nejen vyjádřena i v preambuli Ústavy, ale vyplývá též z tradičního hodnotového systému, je při aplikaci norem ústavního práva referenčním kritériem.
