Před dvaceti lety se podplukovník PETR MATOUŠ (34) od lékařů dozvěděl, ať je rád, že po vážném úrazu vůbec může chodit, a na aktivní život bez omezení zapomene. Nevzdal se, vše dopadlo jinak. Loni na podzim obdržel státní vyznamenání – Medaili Za hrdinství v boji. Svůj příběh příslušníka českých speciálních sil popsal v knize Navzdory.
Svoje čtenáře v knize Navzdory vybízíte: „Někdo ti říká, že něco nejde, že na to nemáš? Tak to udělej dvakrát.“ S takovým odhodláním jste se už narodil, nebo jste si ho osvojil?
Rodiče mě vedli k tomu, že pokud chci něco dokázat, musím pro to něco udělat. Nemuseli mi ani nic říkat, odmala jsem viděl, jak jsou pracovití. Táta žádnou povinnost neodkládal, když se do něčeho pustil, skončil, až když bylo hotovo. Nestavěl si vzdušné zámky, rozhodl se, že koupí hospodu. Bez nadsázky začal s nulou na účtu, kolečkem a lopatou. Postupně se mu podařilo vybudovat to, co chtěl. Má svoji restauraci a stavební firmu.
Knihu jste nazval Navzdory. Co jste tím chtěl vyjádřit?
Zjednodušeně řečeno je v tom slově obsaženo, s čím jsem se v životě i armádě potýkal a jaký jsem k tomu zaujal postoj. Není sporu o tom, že v armádě je nějaká hierarchie. Když mi šéf jednoznačně řekne: „Ne, to nedělej!“, samozřejmě to respektuji. Pokud však místo jasného „ne“ začne vykládat: „To nejde, vždycky to takhle bylo, s tím se nedá nic dělat,“ je to pro mě impuls hledat cestu, najít řešení. Udělám to navzdory tomu, že mě někdo odrazuje a zdůrazňuje, že „to nejde“. Ne, jde to. Je to nemožné, jenom dokud se to neudělá.
Vzbudil jste pozornost, není obvyklé, aby příslušník speciálních sil zveřejnil svoje zážitky, byť v publikovatelných mezích. Svůj první rozhovor jste ale poskytl už na jaře 2010, když jste se vrátil coby nejlepší účastník kursu přežití ve Francouzské Guyaně. Kolik vám tehdy bylo?
Jedenadvacet. Nebyl to ale standardní rozhovor. S kamarádem, který tímto kursem taky úspěšně prošel, jsme písemně odpovídali na dotazy čtenářů. Seděli jsme u počítače na Univerzitě obrany a sypali ze sebe odpovědi na první dobrou.
Mimo jiné jste dostal otázku: „Předpokládám, že jste člověk, který nemá rád násilí. Proč jste se dal k armádě a absolvujete výcvik, při němž můžete zemřít?“ Pamatujete si, co jste tenkrát odpověděl?
Vůbec ne.
A zajímá vás to?
No jasně.
Co se Petr Matouš naučil v džungli? Jak to vypadá na misi v zahraničí o Vánocích? Čtěte dál.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
