Známým se stal díky svým hitům Riverdance, Lord of the Dance a Feet of Flames. Tradiční irský tanec převedl do formy tak sexy a tak pohybově atraktivní, že už 25 let vyprodává světové arény. Stal se celosvětovou celebritou a nejlépe placeným tanečníkem všech dob, je několikrát uveden v Guinnessově knize rekordů – mimo jiné za to, že jeho nohy byly svého času pojištěny na 40 miliónů dolarů. Reflexu poskytl rozhovor u příležitosti evropského turné k 25 letům inscenace Lord of the Dance, v Česku ho uvidíte koncem listopadu a začátkem prosince. Legendární umělec, tanečník a choreograf MICHAEL FLATLEY (64).
Proč vaši rodiče odešli z Irska do Ameriky?
Klasicky z finančních důvodů: v Irsku nemohli najít práci. Do USA odjeli v roce 1947, úplně bez peněz. Pracovali sedm dní v týdnu, jako dítě si pamatuju, že většinu svátků trávil táta v práci. Bylo nás pět sourozenců, i moje máma neustále se všemi dětmi pracovala. Od nejranějšího věku jsem s otcem jezdil v autě a povídal si s ním, protože býval strašně unavený a bál se, aby náhodou z únavy neusnul. Byli to dříči: nikdy si od americké vlády nevzali ani cent, přijeli legálně, svůj pobyt si zasloužili. Můj otec vždycky říkával: „Nikdy nechoď do cizí země, aby sis tam něco vzal, ale vždycky proto, abys jim tam něco dal.“ Takový přístup se mi líbí.
Je pro vás výhoda, nebo nevýhoda, že jste se narodil ve Spojených státech, a ne v Irsku?
Vždycky jsem to bral jako výhodu. Byl jsem vychováván pod vlivem Muhammada Aliho a prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho, že všechno je možné, We Can Do It, jdi do toho, mysli ve velkém, když budeš chtít, vyjde ti to, co si přeješ, jdi za svým snem. Ale zároveň jsem, v nejniternější části svého srdce, zůstával velmi irský. Byť mně Irové samozřejmě nadávali do Amerikánů, utahovali si z mého přízvuku a tvrdili, že o irských tancích nic nevím. Ale z toho jsem si nikdy nic nedělal. Psávali o mé taneční skupině velice nevybíravé recenze, ale po 25 letech, co stále vyprodáváme arény, je to už přestalo bavit.
Na co jste nejvíc pyšný?
Že si díky naší show někteří tanečníci při práci našli své lásky, manžele a manželky, na celý život. Na to jsem doopravdy hrdý. A pak že mi Bůh dodal odvahu a sílu propagovat irskou kulturu globálně: vrátit Irsko mezi kreativní síly světa.
Zvýraznil jste Irsko na kulturní mapě světa, to je pravda.
Když jsem poprvé přišel ze svých rodných Spojených států do Irska, všichni tamní lidoví tanečníci tancovali s rukama dole, neměli žádné výrazy ve tvářích, bylo to celé takové mdlé a unylé… Vůbec jsem to nechápal! Ty staromódní kostýmy, ty směšné kadeře! Vidím irský národní tanec rozhodně odlišně! Našemu stylu začali říkat Flatley, na což jsem hrdý, protože jsem do tance vnesl pohyb paží, grimasy, emoce, drama, herecké umění. Jsem si totiž jistý, že tohle všechno tam patří. Zda to bylo americké? Možná. Zda to bylo irské, jen skryté pod povrchem? Pravděpodobně.
Kde jste doma? V Irsku, USA, nebo na cestách s company?
Jak jsem říkal, ve svém srdci jsem Ir: jsem mistr ve hře na irskou flétnu, irský tanečník a stepař, oba moji rodiče se narodili v Irsku, jejich rodiče se narodili v Irsku a všichni tisíc let dozadu v naší rodině taky. Moje žena se narodila v Irsku, můj syn se narodil v Irsku… Už dávno jsem ale zjistil, že jsem šťastný v Evropě. Když jsem chvíli pryč z Irska, nemůžu se dočkat, až se tam vrátím a uvidím skutečně zelenou trávu. V Irsku je tráva nejzelenější.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
