Benicio del Toro

Benicio del Toro Zdroj: Nguyen Phuong Thao

Benicio del Toro
Benicio del Toro
Benicio del Toro
Benicio del Toro
Letos ve Varech s Jiřím Bartoškou: gruzínské herečky Taki Mumladzová (vlevo, ten den měla narozeniny) a Mariam Khundadzová, které získaly cenu za ženský herecký výkon ex-aequo, byly výhrou tak konsternované, že ze sebe chvíli nemohly vypravit ani větu. Obě pak ještě více dojalo, když jim společnou sošku předal Benicio del Toro.
8
Fotogalerie

Benicio Del Toro: Svět zločinu a drog je specifický, ale postavy v něm jsou živoucí a zajímavé

Má oči uhrančivé jako černý myslivec z Babičky. Prý je podobný Bradu Pittovi, ale v reálu ne zas tak moc: hřmotný, zdánlivě neohrabaný, milý a zvláštním způsobem zahloubaný. Král opusů s drogovou tematikou, které se už dávno staly novodobými westerny, vášnivě miluje svou práci a je pro ni ochoten udělat téměř cokoli. Pyšný na to, že se narodil v Portoriku, jeden z nejlepších amerických herců své generace. Často hraje ve své rodné španělštině; nejen v „narkotických“ snímcích je nezaměnitelný, každou postavu buduje pečlivě, niterně. Nic neodbývá, ani setkání s novináři letos na filmovém festivalu v Karlových Varech, kde vznikl tento rozhovor. Benicio Del Toro (55).

Čím to, že znáte tolik českých filmů? 

První český, tedy vlastně československý film, který jsem kdysi viděl, byl ještě na LaserDisku, to byla technologie ještě před videokazetami, tak to bylo hodně dávno. Jmenoval se Obchod na korze a naprosto mě uhranul. Pak, později, tu byl samozřejmě Miloš Forman. Váš nejvýznamnější export. Jeho Přelet nad kukaččím hnízdem a Lásky jedné plavovlásky jsou naprosto skvělé věci. Zdálo se mi, že se podobají filmům Johna Cassavetese. Forman a jeho poetika mi začali otevírat dveře k ostatním českým dílům. V Americe existují sběratelské kolekce dévédéček, jmenují se Criterion, jsou velice dobře kurátorované, vybírají tam skvělé filmy – a nabízejí samozřejmě také kvalitní sbírku československých snímků. Díky Criterionu jsem asi před rokem viděl Spalovače ­mrtvol. To je horor, klasika, fakt dobrý! Hrozně se mi líbil Rudolf Hru­šínský.

Kolik filmů stihnete týdně?

Jde to spíš ve vlnách, někdy se dívám každý večer, někdy vůbec, v průměru tak dva tři filmy týdně. Dívám se doma, do kina chodím většinou jenom s dcerou. Mám rád staré filmy a rád se na ně dívám několikrát, protože občas se stane, že vás nějaká klasika neosloví na první dobrou, ale když jí dáte druhou šanci, pochopíte, proč je to opravdu dobrý snímek. To je na kinematografii vzrušující.

Mnoho filmů, ve kterých hrajete, je o podvodnících – proč takové role přitahujete?

Ty filmy si vybraly mě, ne já je. Představte si třicátá léta minulého století, když začínaly gangsterky, kdy světu vládl Al Capone. Mám na mysli filmy à la Bouřlivá dvacátá léta nebo jednu z prvních zvukových gangsterek – Veřejný nepřítel. To byl žánr, to se to točilo! A teď bych rád zmínil třeba Zjizvenou tvář s Al Pacinem – jsme v 80. letech minulého století –, neinspirovala se snad Zjizvená tvář klasikami ze 30. let? I v současnosti máme k dispozici tolik filmů a televizních seriálů, jež se světem organizovaného zločinu zabývají. Když se podobný žánr znovu dostal do módy, byl jsem ve filmovém byznysu jako začínající herec a byl jsem připraven. Jedním z těch filmů byl Traf­fic – Nadvláda gangů, kde hraju, a ten ve svém žánru, domnívám se, dosáhl vrcholné podoby. Jsou i jiné špičkové narkotické filmy, ale Traffic se tímto tématem zabývá skoro až antropologicky. Dozvíte se tam málo o drogách jako takových, zato ale vidíte, jak silně drogy ovlivňují všechny zúčastněné. 

Mám ráda thriller Sicario z roku 2015 od kanadského režiséra Denise Villeneuva z prostředí americké války proti mexickým drogovým kartelům, kde hrajete zabijáka a bývalého žalobce Alejandra. Kdo byl pro vás předobrazem této postavy?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!