„Důvěra pacientů v západní medicínu je oslabena,“ říká v rozhovoru pro Reflex lékařka a záchranářka Kristina Höschlová (42). Vyjadřuje lítost nad covidovými katastrofisty, popisuje, proč má radost z nálezu Nejvyššího správního soudu, který odmítl nastolené restrikce, a vysvětluje, proč kvůli vlastním názorům čelí nové výzvě v milované profesi.
V prosinci jste na našem webu publikovala velmi čtený a sdílený text, polemizující s nástroji státu, který ve jménu „veřejného zdraví“ nutil lidi k očkování a znevýhodňoval neočkované. Cítíte při čtení nálezu Nejvyššího správního soudu o ukončení některých restrikcí, třeba zákazu návštěv restaurací pro neočkované, určitou satisfakci? Soud jako kdyby váš článek citoval…
Musím říci, že v posledních měsících obdivuji vytrvalost a píli, které projevují naši právníci. Nejedná se jen o zmiňovaný zásah Nejvyššího správního soudu, který mi udělal radost. Počinů, které hájí základní lidská práva, jež jsou bez ostychu pod rouškou pandemie ohrožována, proběhlo a probíhá nesčetně. Je zajímavé, že jakkoli medicínskou odbornou společnost vnímám rozpolcenou, mezi právníky vidím v mediální sféře spíš souznění. A toto souznění má za cíl obhajovat pravidla, která jsme si jako demokratická společnost nastavili. Nám lékařům to může dát jistou sebereflexi. Pokud bychom se všichni řídili původní myšlenkou lékařského poslání, tedy léčit všechny bez rozdílu rasy, pohlaví či náležitosti k jakékoli společenské skupině, vedeni nejlepším svědomím pro prospěch pacienta bez ohledu na svůj vlastní profit, nebyli bychom znovu jednotní?
Mluvíte o nejednotě. Pandemie covidu má mnoho důsledků na život společnosti, ale jedním z nejvýraznějších je skutečně polarizace veřejnosti, která odráží neshodu mezi experty, vědci, lékaři. Přitom má člověk pocit, že „vědecká pravda“ musí být jen jedna.
Současná věda se dostává do velmi nesnadné situace. Názory se relativizují, i dříve neochvějné pravdy začínáme podrobovat kritickému pohledu, který často odkrývá skutečnost, že i věda byla zneužita ku prospěchu jednotlivce či zájmových skupin. Klinických studií rapidně přibývá, přičemž s kvantitou klesá důvěryhodnost. Stává se, že se objeví velká studie až podezřele prosazující paušální podání některého léku, a následně vzniknou kritické studie zpochybňující věrohodnost té původní. Pokud vědecké studie, které platily za skálopevné argumenty, ztrácejí věrohodnost, o co se ale máme v odborných debatách opírat, co máme pojmout za relevantní vodítko? Možná se jednou dostaneme jakousi oklikou zpět k esenci – zdravému selskému rozumu, vycházejícímu z pravidel přirozeného dění věcí. Ale to určitě ještě nějakou dobu potrvá.
Zdá se vám tedy, že v oblasti vědy dochází k hroucení dogmat?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
