Bez písniček IVANA MLÁDKA a jeho Banjo Bandu by bylo dětství mé generace rozhodně chudší. Vždycky mě zajímalo, co si vlastně autor desítek hitů myslí o současné době, o politických komediantech typu Miloše Zemana nebo Andreje Babiše. Nemusíte s ním vždy souhlasit, ale jeho originální názory rozhodně stojí za přečtení i přemýšlení. Dnes slaví 80. narozeniny a při té příležitosti pro vás odemykáme velký rozhovor, který vyšel v Reflexu v roce 2017.
Co asi dnes dělají Stáňa Poláková a Dáša Nováková, které šly v polovině 70. let neúspěšně navštívit kamarádku Procházkovou kvůli nové halence?
To už by byly dneska hodně staré báby, nechtěl bych je někde potkat. Ještě že jsou vymyšlené. Ale vzpomínám na tu písničku s láskou, v Mladém světě se kvůli ní dokonce rozjela neúprosná polemika. V polovině dopisů pro mě pisatelé žádali zákaz činnosti, vazbu, někteří vyhrožovali i vytržením jazyka, vypíchnutím očí, zabitím. A druhá polovina pisatelů byla nadšená. Nic lepšího jsme si s Banjo Bandem nemohli přát. Ne že bychom měli po Lindě, Jezu a Prachovských skalách málo představení, ale po Dáše už jsme nevěděli, kam dřív skočit.
Byly vaše bláznivé dada texty z let 1970–1990 obranou proti bolševické cenzuře, nebo vaším přirozeným a vesele poetickým pohledem na tehdejší dobu, lidi?
Ani jedno. Ani jsem se nesnažil o veselý poetický pohled na tehdejší dobu, ani mě nelákalo zakukleně proti něčemu bojovat a potýkat se s cenzory. Byl jsem stejného názoru jako trumpetista Laco Déczi, který mi mou důslednou apolitičnost odsouhlasil slovy: „Dobre to robiš, zbytočne ich na pódiach srať nema cenu, na nich rovnako platí iba samopal a do hôr.“ A nakonec nám doba dala za pravdu. Mocný režim nepřinutily ke kapitulaci ani bojovné písničky, ani kutí piklů zhrzených bývalých komunistů ve Viole, ani studentské nepokoje, ale americká vojenská síla. Nevrátil jsem se z krátké emigrace ve Francii, abych rozvracel socialismus nebo dělal špióna – jak se v roce 1982 domnívala Státní bezpečnost –, ale abych se mohl v domácím, českém prostředí živit svým koníčkem. Muzikou a humorem. A protože jsem jako muzikant odkojený dixielandovou érou uměl skládat jen lehké zábavné jazzové a swingové melodie, otextovával jsem je výhradně jen lehkými zábavnými texty. Jiné se ani nehodily.
Poslechněte si jak Praze hrála Metalicca Jožina z bažin:
Jak to, že vás vlastně bolševik toleroval? Potřeboval zábavu pro lid, aby zapomněl, že musí stát fronty na banány a toaletní papír? Nebo vašemu humoru prostě nerozuměl, a tak ho pustil?
Padesátá a šedesátá léta byla pryč, už se nepopravovalo a mizely koncentráky, to už nebyl ten pravý poctivý socialismus. A za normalizace už nebyli komunističtí funkcionáři tak jednotní a důslední. Byli mezi nimi samozřejmě stále ještě vyložení troubové, kteří i po osmašedesátém bezmezně v ten svůj komunismus věřili. Ti nešli jen po folkaříchbojovnících, ale i po nás. Nic závadného se jim na mých textech nedařilo najít, ale stejně jsem je štval. Našim písničkám nerozuměli, nevěřili, že nic nesledují. Nechápali, že někdo může psát schválně úplné kraviny – a hledali v nich jinotaje. Pobavily mě výroky některých funkcionářů na různých schvalovacích poradách, jako třeba perla šéfredaktora zábavy v rozhlase: „Copak, soudruzi, nechápete, koho myslí Mládek tou Červenou karkulkou? Nás, soudruzi!“ Nebo výrok jednoho známého baviče, co dělal v televizi dramaturga: „Tak protisocialistický pořad jsem ještě neviděl!“ A také se na kulturněpolitickém semináři vyznamenal jeden náš známý prominentní zpěvák příspěvkem: „Mládkovy texty kazí vkus lidí a měly by se zakázat.“ Takže snaha házet Banjo Bandu klacky pod nohy taky byla, o různých dílčích zákazech, omezování natáčení, příkazech jako „dále nepopularizovat“ nebo „nechat hrát, ale v žádném případě neoceňovat“ jsem se naštěstí dozvídal až po něžné revoluci. Měli jsme štěstí, že za normalizace spolurozhodovala o všem i nová garnitura funkcionářů, kteří byli ve straně jen kvůli osobnímu prospěchu, komunisty byli jen „naoko“ a měli často smysl pro humor. Patrně hlavně díky nim jsme normalizací celkem úspěšně prokličkovali a podařilo se nám udržet se na pódiích a natočit spoustu písniček.
Je nějaký rozdíl v tom, čemu se Češi smáli tehdy a čemu dnes?
Myslím si, že smysl pro humor davu se moc nezměnil. Naše dnešní pořady se od těch předrevolučních prakticky neliší a reakce publika jsou stejné. Možná určitou změnu zaznamenali ti písničkáři a baviči, kteří si dřív získávali publikum satirou, politickými narážkami a jinotaji. Když už se dneska všechno smí, ztrácí tento druh humoru na síle.
… a čemu jste se smál tehdy vy a čemu se smějete dnes?
Dřív jsem se nejvíc smál italským filmům Svedená a opuštěná, Bílý šejk, Rozvod po italsku, Brancaleonova armáda… Z našich mě nejvíc bavily skoro všechny filmy Miloše Formana, film Ecce Homo Homolka a také nesmrtelný film Marečku, podejte mi pero! Z našich komiků mě vždycky rozesmáli Vlasta Burian, Hugo Haas, Jaroslav Válek, Felix Holzmann, Luděk Sobota, Vladimír Menšík. V nové době jsem se asi ničemu novému ještě nezasmál, snad jen těm prvním groteskám Mistra Beana. Buď už ti mladí legraci dělat neumějí, nebo je to tím, že už jsem unavený nerudný dědek.
Po listopadu 1989 jste trochu změnil poetiku, čisté dada mimo jiné vystřídala politická nekorektnost. Pokud to chápu správně, proč? Změnila se doba?
Když padla totalita, nechtěl jsem, aby zůstalo u perestrojky, a proto mě v prosinci 1989 přímo vyděsilo prohlášení Václava Havla, že kapitalismus v Československu nepřichází v úvahu. Proto jsem se už před prvními volbami nadšeně angažoval pro ODS, jak s Banjo Bandem ve volebních kampaních, tak i v médiích. A máte pravdu, že často dost nekorektně. Ale v našich programech, jak v písničkách, tak i ve slově mluveném, jsem zůstal apolitický. Na pódia a do televize jsme až na vzácné výjimky politiku nikdy netahali, dál jsme se snažili publikum bavit čistým humorem. A činíme tak dodnes.
Češi pár let poté, co se rozloučili s bolševikem, si jistý druh socialismu zase volí. Máte pro to vysvětlení?
Češi jako potomci husitů za to nemůžou, už se takoví narodili. A nakonec i ostatní Evropané mají za sebou krvavé sociální revoluce a mají socialismus v krvi. Evropan se narodí a hned už chce, aby se o něj společnost postarala. Američan se narodí a už ví, že se bude muset o sebe postarat sám. Proto je Amerika tak ekonomicky zdravá a silná.
Co je pro vás v životě nejdůležitější? Já bych tipoval kamarády, rodinu, jistou formu kumpánství. Méně už vlast nebo evropanství.
Nejdůležitější je rodina, zdraví a práce, která vás baví. A hospoda blízko bydliště. Slova „jednota“, „vlast“, „svoboda“, „rovnost“, „volnost“ a „bratrství“ bych zakázal. Víte, kolik miliónů lidí za ně zemřelo? A přitom šlo skoro vždycky o velké peníze hrstky lidí, kteří život nasazovat nemuseli.
Nemá český národ náhodou poněkud černý politický smysl pro humor? Zvolil si „lidového“ Zemana prezidentem a teď se chystá v parlamentních volbách zvolit miliardáře Slováka s dosti podivnou podnikatelskou minulostí. Že by to s tou českou závistí nebylo tak špatné?
Také mě to překvapuje, logičtější by bylo, kdyby ministra financí, Slováka a neskutečného boháče Andreje Babiše, závistivý Čecháček nevolil. Ale on ho volí. Zavinily si to naše klasické politické strany tím, že zklamaly své voliče. Lidi asi důvěřují víc někomu, kdo umí miliardy vydělat, a ne tomu, kde je umí jen probendit, případně rozkrást.
Sledujete Andreje Babiše jako lidský prototyp, dravého politika, oligarchu, komika?
Jako lidský prototyp ho moc nevnímám, protože je určitě abnormálně inteligentní a schopný. O jeho nekalých praktikách nic nevím, zajímavé je, že se o nich začíná mluvit až dva měsíce před volbami a po zveřejnění preferencí jeho hnutí. Ale jmenujte mi nějakou zemi s kapitalismem bez nekalých praktik, bez nemilosrdného konkurenčního boje a bez oligarchů. Vnímám Andreje Babiše možná jako oligarchu, možná jako dravého politika. Hlavní jeho ctižádostí je být co nejbohatší. Co na tom? Vy snad znáte podnikatele, který má ctižádost být co nejchudší? Pětadvacet let jsem podporoval před volbami ODS a podporuji ji dodnes, ale nikdy bych proti hnutí ANO neřekl ani slovo. Vážím si jeho preferencí, nesocialistických kroků jeho velitele, a hlavně toho, že je dneska jedinou silou, jež může s pomocí jiných pravicových stran socialisty dostat vicoví politici útočí před volbami jen na Babiše, případně ještě na Zemana, když na nás číhá smrtelné nebezpečí vládnutí sociální demokracie za podpory komunistů. Prosadí tak progresívní daně a taková další demotivující opatření, že vyženou všechny podnikatele ze země a způsobí děsivou nezaměstnanost. Ale jiné už to asi nebude, protože největším nepřítelem pravičáků jsou vždycky jiní pravičáci, jako nakonec vždycky největším nepřítelem komunistů byli jiní komunisté. Viz Trockij, viz Slánský, viz chartisté.
Dobře, ale co když se hypoteticky nějaká pravicová strana po volbách spojí a oni ho pak zavřou kvůli dosti podezřelé kauze Čapí hnízdo?
Myslím, že si sednout nepůjde, určitě má všechno dobře právně ošetřené. A kdyby přece, tak mu u příležitosti nového zvolení udělí Miloš Zeman milost.
Co si vlastně myslíte o prezidentu Zemanovi? Jste znám jako velký kritik české sociální demokracie, kterou Zeman začátkem 90. let zachránil ze stadia klinické smrti…
To mu nikdy neodpustím, opravdu pomohl novodobým komunistům – sociálním demokratům – na nohy. Podle mě Miloš Zeman jako chronický provokatér, recesista a exhibicionista vstoupil do sociální demokracie jenom proto, že na pravicovém pragmatickém hnojišti se stal kohoutem číslo jedna jeho celoživotní rival Václav Klaus. Prostě Zeman chtěl být asi také první kohout. Ne že by mi byl svými povahovými rysy, a hlavně svým smyslem pro humor nesympatický. Kdyby uměl na něco hrát, bral bych ho do Banjo Bandu okamžitě, ale pro svou socanskou minulost má u nás dveře navždy zavřené.
Kromě slavných obrazů s obrácenou perspektivou malujete plátna, na nichž se objevují historičtí i současní politici. Mě na nich baví přemýšlení, co se asi dělo sekundu po namalovaném „záběru“. Co Andrej Babiš? Pokakal se? Co mu u toho přebalování říká maminka? Co Miloš Zeman? Řekl si královně o popelníček?
Když jsem napsal písničku, ve které Jožin z bažin žere Pražáky, hodně lidí se radovalo, jak jsem to těm Pražákům natřel. Nikdo nerozuměl tomu, že jsem také Pražák. S podobným jevem jsem se setkal u více mých písniček. A teď, když jsem namaloval žertovné obrazy Donald Trump žádá ve Zlíně o ruku, Paní Babišová přebaluje malého Andreje a Milošovo nejcennější selfíčko, zase si lidi myslí, jak jsem to těm třem politikům dal. Co když to spíš znamená „co se škádlívá, to se rádo má“? Kdo ví, v bavičích se člověk nevyzná...
Děláte si taky srandu z TGM. Toho také máte rád? Četl jsem, že považujete jeho ideu českoslovenství za nesmysl.
Vždycky mi bylo divné, proč TGM po americké zkušenosti nevytvořil na našem vícenárodnostním území stát na občanském principu. Nacionalistický stát jakéhosi umělého československého národa nemohl se třímiliónovou německou menšinou dlouho fungovat. Odtajnění dokumentů dokazujících vliv Francie na rozbití Rakouska-Uherska a vytvoření protiněmeckého Československa leccos vysvětluje. Jestli byli Masaryk, Beneš a Štefánik opravdu francouzskými agenty, nelze asi už dnes dokázat, ale určitě nebylo všechno tak, jak se učí děti ve škole.
Poslední večeře Kajínka ve vězení. Není divné, že vrahové jsou na svobodě, a ve vězení může skončit člověk, který nezaplatí zálohu na DPH?
Kajínek si odseděl 23 let, víc se obvykle za vraždy nedává. A protože je kolem jeho činu mnoho otazníků a není jistota, že Kajínek vraždil sám a že nebyl jistými kruhy k vraždě donucen, je podle mne jeho amnestování na místě. Ale možná se mýlím, nemám dostatečné informace. Můj obraz Poslední večeře pana Kajínka ve vězení zase nemá s mými sympatiemi či nesympatiemi a s mým názorem na věc nic společného. Omlouvám se, zase jde jen o šprým.
Nedávno jste měl úspěch v Rusku a při pohledu na současnou Moskvu jste řekl, že kapitalismus dokáže zázraky. Sdílíte obavy z politické rozpínavosti Ruska?
Nemám obavy. Když jsme přežili vliv komunistického Ruska, proč bychom se měli bát kapitalistického Ruska? Na naši prťavou zem vždycky bude mít někdo vliv.
Co vůbec říkáte kapitalismu, který řídí bolševici? Například v Číně nebo Rusku?
Čínskému kapitalismu moc nevěřím, může se klidně jednat o takovou dočasnou ruskou „NEP“ dvacátých let. Když mohli klidně rozjezdit stovky studentů tanky, proč by se nemohli díky kapitalistům jen ekonomicky zmátořit a pak je pozabíjet a znovu nastolit zmíněný poctivý pravý socialismus? V Rusku je podle mne situace trochu jiná, kapitalismus tam už zůstane a společnost se bude postupně demokratizovat. Rusové se asi zatím bez velkého „báťušky“ neobejdou. Jsou na něj zvyklí.
Nakonec z Ruska do Polska. Čím si vysvětlujete nedávný obrovský úspěch Banjo Bandu u našich severních sousedů? Je to tím šíleným breakdancem Iva Pešáka z onoho slavného videoklipu k Jožinovi?
Samozřejmě. Bylo to šťastné využití Pešákova přirozeného legračního tance, kterého jsem si všiml na jedné diskotéce. Ivo Pešák nic nehrál, jen dostal za úkol ve správných momentech se roztancovávat. A pomohl tak písničce k vítězství v mnoha zemích na světě. I mezi Eskymáky. A i v Texasu u motorkářů. Jeden z nich si tančícího Pešáka nechal vytetovat na lýtko. Lítá to na internetu.
