nahoru

Chtěli jsme ukázat škorpení, na které člověka baví se dívat, říká režisér štědrovečerní pohádky Karel Janák

Vojtěch Rynda 25. prosince 2021 • 12:00
Chtěli jsme ukázat škorpení, na které člověka baví se dívat, říká režisér štědrovečerní pohádky Karel Janák
foto: Česká Televize

Už název letošní vánoční pohádky České televize Jak si nevzít princeznu napovídá, že si její ústřední pár příliš do oka nepadl. Sňatek Leopolda a Josefíny určily dávno dopředu sudičky a ti dva v dospělosti dělají všechno pro to, aby se mu vyhnuli; dokonce se vydají zpět v čase. Ale co se škádlívá...

Jak jste obsazoval ústřední dvojici princezny Josefíny a prince Leopolda?

To bylo komplikované. Původně jsme o princezně měli jinou představu. Vybrali jsme herečku, která pak na kamerových zkouškách nahrávala repliky kandidátům na herce. Z nich jsme vybrali Marka Adamczyka, který k ní seděl nejlíp. Pak se to ale trošku zašmodrchalo a museli jsme vybrat jinou princeznu. To už jsme ale věděli, že chceme Marka, a tak jsme hledali, kdo by se hodil k němu – tak, aby vznikl takový hádavý vztah, škorpení, na které člověka baví se dívat. A takhle jsme našli Annu Fialovou, která je myslím ještě mnohem lepší než ta původní princezna.

Jak si nevzít princeznu se odehrává z velké části na hradu Frýdlant. Jak se pro pohádky vybírají konkrétní hrady a zámky? Píše se jim třeba scénář „na míru“?

Na míru se nepíše, nebo já jsem to ještě nezažil. Nejdřív se napíše scénář, pak se vybere hrad a potom se scénář teprve upraví na míru té lokaci, aby fungoval co nejlíp. Frýdlant jsme měli s kameramanem Martinem Šáchou v merku už dřív, líbil se nám původně pro pohádku Nejlepší přítel (2017), ale Česká televize tehdy chtěla trochu novodobější prostředí. Ale v Jak si nevzít princeznu hrají důležitou roli sudičky, které vypadají jako ze středověku, tak jsme se na Frýdlant vypravili a zjistili jsme, že tam jsou skoro všechna prostředí, která potřebujeme. Kromě hlavního sálu, který tam není tak velký a museli jsme si ho proto vypůjčit z hradu Pernštejn a zkombinovat to dohromady. Frýdlant nám padl do oka i proto, že je velmi vizuální a přitom ne moc okoukaný.

Děj stojí z velké části na motivu cestování v čase. Jak jste s ním se scenáristou Petrem Hudským pracovali? Inspirovali jste se třeba u jiných filmů, které tento motiv používají?

Cestování v čase jsme hodně řešili. Je to motiv spojený většinou se žánrem sci-fi, ale my jsme ho chtěli posunout víc do pohádkova: aby šlo spíš o kouzlo než o nějaký fyzikální princip. Podobností s jinými filmy s tímhle motivem jsme se snažili spíš vyvarovat. Ale zároveň jsme rádi použili tu častou zápletku, že když ovlivníte minulost, upravíte budoucnost takovým způsobem, že způsobíte víc komplikací než užitku. To dává mnoho možností. A taky jsme si dávali pozor, abychom v ději nevyrobili nějaký logický zádrhel, který by pak neseděl.

Vojtěch Rynda




Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.