Pandemie obrátila svět vzhůru nohama ve všech oblastech lidského života, nejvíce se však dotkla naší psychiky; na dlouhé domácí vězení jsme samozřejmě nebyli připraveni, nikdy v historii spolu páry nebyly nuceny strávit tolik času. „Karanténa nemilosrdně odkryla vše, co bylo ve vztazích špatně, a dosavadní způsob života to umně maskoval,“ sdílí zkušenosti mnoha odborníků také osobní a rodinný terapeut Daniel Baumruk (37) a nastiňuje, jaké zásadní změny v naší psychice se během pandemie odehrály.
Jak se na našich partnerských vztazích podepsala karanténa?
Z vlastní praxe můžu říct, že nejčastějším tématem v době lockdownu se stalo mocenství ve vztahu, laicky jsem si to pro sebe pojmenoval jako Syndrom Popelky. Často se totiž jeden z páru cítí jako Popelka, hraje víc podřízenou než partnerskou roli – a je naprosto jedno, jestli je to ženská v kalhotách, nebo chlap v sukni. Samozřejmě že takovéto rozdělení rolí bylo ve vztahu zakotveno už před pandemií, ale nebylo tak markantní. Tenkrát se nad tím ještě dalo mávnout rukou. Řadu problémů vyřešil denní režim, zejména naše zaměstnání, která do našich životů vnášejí obrovskou dynamiku. Běžně totiž s partnerem trávíme čas tak od sedmnácti hodin, kdy přijdeme domů, do jedenadvaceti, dvaadvaceti hodin, než jdeme spát.
A ráno sotva hodinu, než se vypravíme do práce…
Přesně tak, po zbytek dne jsme bez partnera. Jenže nás najednou někdo zamkl doma, a rychle se tudíž ukázalo, nakolik nám na tom druhém ve skutečnosti vadí věci, které jsme dosud byli schopni tolerovat. Jistě by to bylo s kolegy psychology na mnohem hlubší diskusi, ale já sám tady vidím velké téma, jež jsem si pro sebe pojmenoval jako respekt versus tolerance.
Můžete to rozvést?
Tolerance je jistým způsobem potlačená agrese. Třeba když partner odchází večer z domu a žena zůstává sama s dítětem, tak sice partnerovo počínání toleruje, ale ani trochu se jí nelíbí. A právě tuhle míru tolerance dokázala pandemie hodně odkrýt: najednou se totiž jasně ukázalo, kdo s dětmi dře on-line výuku a kdo jenom gaučuje. Hodně to souvisí i s chováním v zaměstnání: často se lidé, ať už muž, nebo žena, doma chovají ke svému partnerovi jako k podřízeným v práci. A pak na našich sezeních často od toho submisívnějšího v páru zaznívá věta: „Cítím se v našem vztahu jako samozřejmost!“
Co to přesně znamená?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
