V pondělí 13. září se na ministerstvu zdravotnictví znovu sejdou experti, kteří mají rozhodnout, zda se lidé, kteří prodělali covid-19 a mají v krvi protilátky po prodělaném onemocnění, postaví na roveň očkovaným. Poslední schůzka v polovině srpna skončila s tím, že se konečné rozhodnutí ještě odloží. Eduard Ježo, šéf Zdravotního ústavu v Ostravě, který Reflexu poskytl rozhovor, je přesvědčen, že na jednání panovala vůle protilátky uznat, neboť z medicínského hlediska je popírání ochranné funkce přirozeně nabytých protilátek neobhajitelné.
K překvapení některých účastníků ale následně náměstkyně ministra Martina Koziar Vašáková informovala média, že většina účastníků byla proti uznávání protilátek jako markeru imunity.
S jakým závěrem jste se po poslední schůzce rozešli?
Řekli jsme si, že se rozhodnutí jen na nějaký čas odloží – teď už víme, že to bude do 13. 9. – abychom mohli vyhodnotit další podklady.
Ona existují nějaká data, která by ještě mohla přirozeně nabyté protilátky jako marker imunity zpochybnit?
Já si také myslím, že jsme už předložili všechno, teď k dané probrematice. Existují zahraniční studie, které jasně dokládají, že imunita po prodělání je dlouhodobá a že reinfekce po covidu jsou spíše vzácné, a pokud jsou, pak probíhají většinou bez komplikací, nicméně závěr byl, že se vyčká na vyhodnocení českých dat.
A budou taková data k dispozici? Kdo to dostal za úkol?
Tento úkol dostal pan profesor Dušek, který má na příští jednání dodat údaje, podle kterých bychom mohli zhodnotit reinfekce, porovnat rozdíly u lidí, kteří prodělali nemoc s těmi, kteří byli očkovaní, případně těmi, co mají za sebou obojí. Ty podklady nicméně existují. Profesor Thon zpracoval studii protilátek, měl tam celkem 30 tisíc vzorků takže to je národní studie a krásně to ukazuje, jak lidem po prodělání nemoci protilátky drží.
Proč tam tedy došlo k nějakému sporu?
Všichni uznávají, že očkování je nezbytné k ochraně populace, to nikdo nezpochybňuje. Současně víme, že přirozené protilátky jsou další z možností, jak posuzovat vnímavost k infekci u daného člověka. Víme, že protilátky vznikají, že pomáhají, že systémová imunita funguje, ale zatímco u očkování tento fakt bereme, tak po prodělané nemoci s tím je nějaký problém.
V čem tkví zaťatost odpůrců?
V jakési obavě, že to tak není. Ta nemoc je nová a chováme se k ní v rámci předběžné opatrnosti jinak než k ostatním nemocem, panuje např. strach z mutací a tak dále. Vše ale nasvědčuje tomu, že minimálně proti těžkým průběhům protilátky chrání, a o to jde přece především - zabránit zahlcení nemocnic. Zcela jasné prohlášení vydala i odborná skupina - tedy Česká imunologické společnost. A já se ptám - k čemu jinému by už mělo ministerstvo přihlížet? Proč když se bavíme o třetí dávce dá ministerstvo na názor vakcinologické společnosti, ale když se bavíme o protilátkách, tak nerespektuje stanovisko imunologické společnosti? Data přitom zatím ukazují, že se očekávání naplňují a lidská imunita na covid reaguje předvídatelně. Například v Izraeli je s těžkým průběhem jen naprosté minimum lidí, kteří covid prodělali. zdá se, že tito lidé jsou chránění nejlépe ze všech. A to i proti mutacím.
A proč tedy stále ta obava, že by to mohlo být jinak?
Z jakého důvodu se toto děje, to já netuším. Já osobně taky nenacházím důvod, proč na tato fakta o imunitě nepřistoupit. Chápu, že prvotním cílem je naočkovat co nejvíc lidí, kteří tu nemoc neprodělali a nepotkali se s ní a jsou tudíž vůči onemocnění vnímaví. Asi panuje přesvědčení, že je jednodušší se žádnými odbočkami nezabývat a raději tlačit očkování než tam mít další proměnnou, která to zkomplikuje.
A není to naopak kontraproduktivní? Nevzbuzuje to pak paradoxně spíš nedůvěru?
Bohužel se domnívám, že ano. Lidé vědí, že když mají protilátky proti nějaké nemoci, tak je to důvod k neočkování a nerozumí tomu, proč by to tady mělo být jinak. A vzbuzuje to v nich podezření, že jsou manipulováni. Já když jsem teď šel na pravidelné přeočkování proti tetanu, můj praktický lékař mi nechal prve vyšetřil protilátky a jelikož vyšly pozitivní, tak mi navrhl přeočkování odložit.
Je nutné stanovovat protektivní hladinu protilátek, anebo stačí ano/ne?
V zásadě se shodujeme na tom, že stačí jen ano - ne, ale pokud by se jednání na tomto bodě měla zaseknout, pak není problém například stanovit, že se ke cut off hodnotě - tedy k výrobcem stanovené hranici pozitivity - přičte v rámci předběžné opatrnosti například deset procent . Rozhodně to, ale není důvod, proč kvůli tomu protilátky odmítat.
Jak se podle vás k této otázce staví premiér Babiš?
Já myslím, že on už by to rád nějak rozetnul. Nejhorší je podle mne ta diskuse v médiích a na sociálních sítích, kdy jedna strana pokřikuje na druhou. My přitom pořebujeme, aby se ti lidé, kteří jsou k infekci stále vnímaví, opravdu co nejdříve naočkovali. A ta atmosféra, která tady panuje, k tomu určitě nepřispívá. Dokud se budou ty dva tábory takhle proti sobě neustále vymezovat, tak to pak lidé čtou “za tím něco bude”. Já si myslím, že když budeme lidi tlačit do kouta a třeba i v dobré víře jim říkat, že je chrání jedině očkování, i když je ze všech dat i z imunologických poznatků jasné, že tomu tak není, tak se lidé tím tuplem řečeno lidově “zabejčí”. A to myslím premiér Babiš vnímá. Dokonce si myslím, že lidé, kteří po vyšetření protilátek zjistí, že navzdory svému očekávání žádné nemají, nasměrujeme k dobrovolnému k očkování.
Myslíte, že na příštím jednání protilátky projdou?
Myslím, že ano.
Více o problematice uznávání protiátek si přečtete v novém Reflexu č. 36 >>>
