Covidová pandemie se dotkla asi každého. Jsou ale lidé, kterým doslova obrátila život vzhůru nohama. Jedním z nich je Tomáš Sluka, mladý muž, který žije již několik let na Filipínách a vychovává tam svého syna. Teď se za ním ale už několik měsíců nemůže dostat. Spolu se svou matkou Jitkou Slukovou po týdnech příprav a shánění povolení konečně odcestovali počátkem srpna na filipínský ostrov Bohol, vybaveni neprůstřelnými dokumenty, jež jim měly umožnit setkání s rodinou a hlavně s jejich čtyřletým synem a vnoučkem.
Cesta se ale už na letišti v Hongkongu změnila v noční můru, která doteď neskončila. Z Filipín zatím viděli jen několik obskurních hotelů, údajně státem garantovaných karanténních ubytoven, z nichž se už několik týdnů nemohou dostat. Poslední rozhodnutí zní, že se jejich karanténa prodlužuje až do konce srpna.
V rozhovoru pro Reflex popisují, co jim týdny soužití na několika metrech čtverečních, odkud není úniku, daly a vzaly. Hovoří o nefunkčním státě, vystrašených lidech a svévoli, proti které není odvolání. O své zážitky se dělí i na sociálních sítích.
Dnes už mohou denně aspoň na chvíli ven. V přesně vymezeném okruhu si mohou alespoň nakoupit. Po celých dlouhých deset dní byl pro ně ale jediným kontaktem s okolní realitou internet a sociální sítě.
Jak žijí, co jedí, když peníze docházejí, a hlavně jak se potýkají s úředními nařízeními, která mnohdy připomínají Hlavu XXII, si poslechněte v podcastu Reflexu.
