S šéfredaktorem Reflexu Markem Stonišem o kritice posledního tištěného vydání, rasismu a facebookové ideopolicii, která zablokovala jeho účet.
Obálka posledního Reflexu vyvolala dvojí reakce. Tábor konzervativců tleská, část kulturní levice zase na Reflex žaluje u vydavatele a dožaduje se cenzury. Pak je tu ještě třetí skupina, která neví, o co na obálce jde. Jak se obálka posledního Reflexu vztahuje k dnešním událostem?
Nejsem schopen přesně posoudit, jak velká ona třetí skupina vlastně je. Myslím, že spíše malá. Obálka je přece úplně transparentní. Mně se prostě příčí celosvětový randál proti rasismu, který zažehla smrt „něžného obra Floyda“, tedy člověka, který kromě další pestré kriminální minulosti seděl pět let za to, že se zbraní v ruce přepadl ženu v pokročilém těhotenství. Vadí mi to všeobecné pokrytectví a předstírání, že jde o boj proti rasismu. Oba víme, že nejde. Jde o boj s kapitalismem, tradičními pořádky (zrušme policii, skončí násilí!) a klasickou pravicí, a to prostřednictvím staronového tématu. Řečeno tvými škatulkami a hodně zjednodušeně – kulturní levice pláče nad něžným obrem, já mám spíše tendenci solidarizovat s oběťmi jeho trestných činů.
Má obálka znamenat varování, že extremismus nemusí být spojen jenom s evropským fašismem a arabským islamismem? Že může mít víc podob?
Já tu obálku opravdu nechci interpretovat, Bohouši, a vysvětlovat lidem, co znamená a co ne. To je podobné jako vysvětlovat vtipy. Pokud v ní vidíš varování před jiným extremismem než fašismem evropského typu nebo arabským islamismem, budiž.
Ve stejném čísle Reflexu vyšly tři texty rozebírající vlnu demonstrací v USA, kácení soch a příčiny rušení policie v Minneapolis. Proč myslíš, že kritici útočí právě na koláž na obálce a nevedou polemiku s myšlenkami v článcích?
Protože Reflex nečtou a nikdy číst nebudou. Viděli obálku na sociálních sítích, internetu, případně v trafice, povinně se pohoršili, napsali, že jsem prase, fašoun a rasista, že Reflex je absolutní dno a že dělám z nebohé oběti policejního násilí černého Hitlera nebo tak něco, a to je vše. Omlouvám se čestným výjimkám, ale věcné kritiky spojené s diskusí o obálce jsem příliš nezaznamenal.
Co je podle tebe systémový rasismus, o němž se často mluví?
Člověk, který ze zákona nesmí nastoupit do jednoho dopravního prostředku s bílými pasažéry, protože je černý. Bílý jihoafrický farmář, jeho žena a děti beztrestně povraždění černými gangy jen proto, že jsou pracovití, bílí a vlastní farmu. Účastníci „protirasistické“ demonstrace v Paříži skandující hesla o „špinavých židech“. Nebo nekonečné protiizraelské rezoluce OSN. Rasismus by byl, kdyby „něžného obra“ Floyda udusil policista jen proto, že je černý, a kdyby se tento typ rasové vraždy snažila americká justice systémově zametat pod koberec. To se ale nestalo.
V Americe i Evropě jsme svědky jakési kulturní války. Neodehráváme si však v Česku zástupné boje, které mají kořeny spíš v USA?
Četl jsem nějakou moderní „odbornici“ na historii z pražské filozofické fakulty, která tvrdila, že české sklo kdysi kupovali evropští otrokáři, vyváželi je do kolonií a tam jím platili. A tudíž že jsme my Češi za otrokářství rovněž spoluvinní. Ta „odbornice“ asi potřebuje lepší medikaci, jinak si to neumím vysvětlit. Zatáhnout Čechy do obchodu s otroky je podobný nesmysl, jako kdybychom se my dva bičovali za vyhynutí mamutů.
Tvůj facebookový účet byl zablokován poté, co jsi na něj umístil obálku Reflexu. Nestávají se velké korporace, jako jsou Google, Facebook nebo Twitter, tím, čím svého času byla komunistická cenzura?
Komunistická cenzura byla z mého pohledu tisíckrát horší, protože komunisté ji provazovali s daleko tvrdšími tresty než tebou zmiňované moderní velké korporace. Tehdy šlo opravdu o osobní svobodu a existenční hrozby. Že nemůžu jeden den nebo měsíc nebo dokonce nikdy přidávat na Facebook příspěvky nebo komentovat jiné? No a? Stáhl snad Zuckerberg aktuální vydání Reflexu z trafik?
Jak se chceš proti „banování“ bránit? Desítkám lidí byl účet zrušen bez možnosti obrany.
Já si nehodlám nijak oficiálně stěžovat ani se necítím být nějakým internetovým mučedníkem. Vlna solidarity, kterou jsem na Facebooku zaznamenal, mě sice potěšila, ale tak moc se zase nestalo. A na kritiku, někdy i hnusnou, jsem zvyklý, to bych nemohl dělat práci, kterou dělám. Ostatně ve chvíli, kdy vyjde tento rozhovor, už budu pravděpodobně z facebookové klatby venku. Nicméně uznávám, že jsme proti těm desítkám lidí, které facebooková ideopolicie pravidelně šikanuje, ve velké výhodě: Máme svobodný Reflex a můžeme se bránit jeho prostřednictvím. Jsme pořád svobodní. Facebook nefacebook. Vážím si toho.
