Na letošní krizi a vynucenou přestávku měl natrénováno. Před dvěma lety prodělal vážnou nemoc, pět měsíců nemohl hrát a žádné nové písničky nesložil, neboť, jak přiznává, smutek bývá inspirativní, strach nikoli. Ivan Hlas (66) si své zpívání nakonec vybojoval zpět, což je skvělá zpráva, protože jeho hlas je sice tichý, ale nesmírně důležitý.
Včera jsem byl na vašem prvním koncertě po koronakrizi v únětické hospodě U Lasíků. Vypadal jste jako opravdu šťastný člověk.
To nebylo tím, že se dlouho nehrálo. Nám je spolu v triu viol vždycky dobře. Jakmile hrajeme, všechno jde stranou. Jsme jako indiánský kmen. Nemusíš pořád vynikat, ale musíš dobře naslouchat, co se děje kolem tebe. Když jsem byl před dvěma lety kvůli nemoci hlasivek na pět měsíců vyřazený z provozu, Norbi s Olinem na mě počkali. I díky tomu, že jsou oba samostatně tvůrčí. To je velká výhoda našeho tria. Přetloukli to, jakkoli byli bez peněz, a nevzali jinýho zpěváka. Tím tomu dali hezkou pečeť, protože jsme obstáli i ve zkoušce kamarádství.
Vždycky je to o lidech.
U mě je to důležité, jelikož nejsem skladatel, který by přišel do zkušebny a rozdal noty. Chci, aby si v písničce každý našel sám sebe. Nikdy jsem nesáhl po studiových hráčích. Mí spoluhráči byli vždycky kamarádi. Jakmile se parta ohrála a unavila anebo kluci začali hrát s jinejma víc než se mnou, musel jsem si najít jiný kámoše.
Před vystoupením jste mi říkal, že jste byl na kontrole s hlasivkami. Už je to dva roky. Musí se pořád hlídat?
Chodím každé tři měsíce na kontrolu. Kouknou se mi do krku kamerkou a prozkoumají ho. Hlídat se to musí, teď byl pan doktor šťastný, jak krásně se nám to zahojilo.
O co přesně šlo?
Rakovinový nádor na hlasivce. Museli ho uříznout.
Jak se ohlásil?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
