Osobnosti odpovídají na „koronavirový“ dotazník Reflexu. Co čtou, čeho se bojí, jaký je jejich život v současné epidemii. Tentokrát výtvarník Krištof Kintera.
Co vám chybí?
Sport v kolektivu chlapců a následné semináře v nočním pohostinství.
Co naopak nechybí?
Soustavně vyzvánějící telefon.
Je něco pozitivního na domácí karanténě?
Zcela jednoznačně! Když vypnete neustále burácející koloběh povinností přijde jakási dlouhá neděle. Čas na rodinu, to přece není špatný!
Rozčílilo vás něco v posledních dnech?
Ano, již obligátně, vystupování našeho premiéra a včerejší projev zombie z Hradu.
Co vás naopak rozesmálo?
Totéž.
Co čtete?
Yuval Noah Harari – A brief history of human kind
Na co se díváte v televizi?
Na pořady Daniela Stacha o vědě, dokonalý! A vůbec jsem rád, že veřejnoprávní žurnalistika je tu na vysoké a objektivní úrovni. Chvála bohu, protože je to jedna z mála věcí, za který se tu nemusíme stydět.
Jakou posloucháte hudbu?
Já jedu doslova total „cross-over“ od Bacha, přes math metal, zarejdim do devadesátek, přivostřim Rage Agains the Machine, zjemnim Pixies přejedu na Johann Johannsson až to slítne na Arvo Parta a pak Killing Joke a hup na Jaga Jazzist…a tak dál
Jak získáváte informace?
Kde mě to trefí, jako každej z nás. Těch všemožných kanálů je až příliš. Umění a dovednost je spíše o tom, kde a jak informace nezískávat.
Z čeho máte strach?
Z lidí. Z jejich arogance a bezohlednosti, z hrubosti a hlouposti.
Na co z posledních dnů nikdy nezapomenete?
To je jasný! Na roušky, je nečekaně sugestivní vnímat známe i neznámé lidi jen pohledem do očí, je to skoro jako Níkáb, a jak mění výrazy lidí v jakési komiksové postavy, křiví a animují nám ústa.
Čemu věříte?
Humanitě.
Kdo nebo co vám naposledy udělal radost?
Moje děti, jak myslej, žena Denisa jak myslí a kamarádi.
Změnil jste stravovací návyky?
Zatím ani ne.
Je něco, čeho se vzdáte i po skončení epidemie?
Zatím netuším…
Koho si dnes vážíte?
Spousty lidí, nebudu jmenovat, abych nikoho neopoměl.
